Pelíšky

Uz ani neviem po kolkykrat som tuto skvelu komediu videl, ale vzdy sa na nej nasmejem a pritom to nie je ani tak blazniva komedia, ako skor trpa komedia zo zivota ludi z komunistickeho obdobia, kde boli ludia rozdeleni na tych, ktori obhajovali zapadne demokraticke staty koncom 60-tych rokov a ich pokroky a na tych, ktori naopak obhajovali komunisticky system. Moji najoblubenejsi herci su jednoznacne Bolek Polivka a Miroslav Donutil a nikdy nezabudnem na ich hadky ohladom zapalkovej skatulky, alebo scena s umelými poharmi a lyzickami. Jedna z najlepsich ceskych komedii. ________ Boleslav Polívka - (Strýc Václav) +++ Miroslav Donutil - (Šebek) +++ Simona Stašová - (Šebková) +++ Jaroslav Dušek - (Saša Mašlaň) +++ Stella Zázvorková - (Babička) +++ Eva Holubová - (Učitelka Eva) +++ Emília Vášáryová - (Krausová) +++ Jiří Kodet - (Kraus) +++ Kristýna Nováková - (Jindřiška) +++ Boris Hybner - (Kúzelník) +++ Hudba: Výber od Václava Neckáře +++ (31.01.2011)

Kultovní tragikomedie, skládající se z řady volně na sebe navazujících scének ze života v naději nasáklém soumraku aniž by si to kdokoliv z účinkujících tak úplně uvědomoval. A tím se i do větší míry snad do poslední jedné zlidovělé momentky řídí. Až se skoro nenápadně hořkosladká komedie přehoupne do potemnělé a posmutnělé tragédie. Vůbec nejnepříjemnější mi ale bylo v chvílích, kdy jsem viděl v interakcích a chování postav této fresky současnost. Poškozená mentalita celé společnosti je stále více než viditelná. Spolu s Jiřím Kodetem by měl člověk chuť se pak znovu ptát: "Ty máš ve škole tu ruštinu. Jak se řekne rusky ´hajzlové´?" (01.01.2024)

„Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního, na tých sklěničkách, Mařenko.“ Hřebejk sa v Pelíškoch (na rozdiel od neskoršieho Pupenda, ktoré mi príde síce menej kultové, ale paradoxne lepšie vyladené, napísané a zrežírované) ešte mierne stráca. Možno až príliš masívne mieša dokopy výborné komediálne scény (knedlík vs. nok, prcat, umelohmotné lyžičky) s horkastými (elektrická rúra) a takými, ktoré trhajú srdce (posledné minúty, decentne poňaté scény prvého stretnutia so smrťou a sexom). Nič to však nemení na tom, že všetci herci podávajú výborné výkony (Polívka, Donutil, Stašová, Vášaryová, Dušek, Holubová, Zázvorková a predovšetkým excelujúci cholerik Jiří Kodet a jeho dcéra Kristínka Nováková) a dialógy sú klenot; snáď neubehne jedna jediná mizerná minúta, aby nezaznela nejaká kultovka ("Vy dva jse se dlouho hledali."; "A komu tím prospějete, co?!"; „To je pejsek?“ – „To je velbloud!“). (31.12.2008)

Jakkoli dokonalými komediálními scénkami PELÍŠKY oplývají, já si jich vážím především jako mimořádně poetického, laskavého a dojemného filmu ze života. Účtování s komunisty je na druhé koleji a je svěrákovsky vyměklé a úsměvné. Hřebejk fantasticky pracuje s herci a nesmím zapomenout pochválit kameru a hudbu. (01.01.2008)

Usínám a chtěl bych se vrátit o nějakej ten rok zpátky, bejt zase malým klukem, kterej si rád hraje a kterej je s tebou... Melancholicky úsměvný vzpomínkový film s příjemným humorem a skvělými herci. To ještě byly časy, kdy duo Hřebejk - Jarchovský neplodilo každý rok jeden film se stejnými herci, o jednom a tom samém, a přitom o ničem. Hlášky, které za krátkou dobu po natočení zlidověly, mluví za všechno. Update po letech: To, co jsem o Pelíškách kdysi napsal, nezavrhuji a víceméně si za tím stojím. Ovšem jejich nesčetné reprízy a nekonečné omílání hlášek už se mi (na rozdíl od spousty jiných filmů) po čase zajedlo. Neměním názor, ale jednu hvězdičku ubírám. 80%. (08.01.2008)