2010: Druhá vesmírná odysea

Metafory a metafyziku nahradila doslovnosť a priamočiarosť. Ako sequel je to teda skôr sklamanie, ale ako samostatný film s náväznosťou na originál, ktorý je adaptáciou, čiže ak má niekto problém so snahou o vysvetlenie toho, čo vysvetliť nechceme, tak sa treba obrátiť viac na Clarka, ako na Hyamsa, u mňa jednoznačne boduje. Atmosféra a dobové triky ma uchvátili. Ani nie dokonalosťou, pochopiteľne, ale proste tým pocitom blaha, že som niekde s posádkou vo vesmíre a prežívam s nimi úžasné dobrodružstvá. Prieklatím tohto filmu je samozrejme nedostižná aura okolo jeho prequelu, s tým ale nič neurobíme a najlepšie je to vôbec neriešiť a ďalšiu vydarenú výpravu do hlbín vesmíru si proste iba patrične užiť. (29.06.2016)

Tvůrci přistupují k filmu dost odlišně, než Kubrick ve 2001 (což je celkem pochopitelné). Narozdíl od dlouhých filosofických zamyšlení a pomalejšího budování atmosféry se 2010 více blíží dnešnímu pojetí sf thrilleru. Přesto nebo právě proto mě pokračování zaujalo stejnou měrou, díky inteligentnímu ději a řadě perfektních scén (při přechodu z lodi do lodi úplně člověk cítí tu prázdnotu pod nahama, nebo takové objevení Bowmana - žádný horor u mě nikdy nevyvolal mrazení v zádech jako tato scéna), tajemné atmosféře, dobrým trikům a hercům (ale chudák Tříska si moc nezahrál). Navíc se jednalo o jedno z prvních pořádných sf, co jsem viděl, takže hlášky "will I dream?" atd. na mě dost působily. A kdo tvrdí, že dobovou politikou z toho zmizela nadčasovost, podle mě sám nedokáže nadčasově uvažovat. Rozhodně důstojné pokračování a mám za to, že mnozí to hodnotí slabě tak nějak automaticky. "All these worlds are yours except Europa, attempt no landing there. Use them together, use them in peace." (27.03.2007)

„Že sa chovajú idiotsky naše vlády ešte neznamená, že musíme aj my.“ Po fascinujúcej sci-fi klasike, ktorá (typicky kubickovsky) neodpovedala na žiadne otázky (a že ich bolo), priletel po 16. rokoch rutinný akčný sci-fi triler, ktorý odpovedá na všetko. Aj na to, na čo sa nikto nepýtal. Je úsmevné vidieť na mostíku tejto lode namiesto megavizionárskeho magora Kubricka bezradne postávať doživotného rutinéra Petra Hyamsa, ktorého životným veľdielom je pekný múzejný hororček Relic. Nikoho asi neprekvapí, že solídna technická stránka (nominácia na Oscara za najlepšie kostýmy, výpravu, zvuk, masky a vizuálne efekty) a od Stanleyho ukradnuté nápady (hudba, výprava) sú asi tak všetko, na čo sa Peter zmôže. Pravda, je tu ešte jedinečne kuriózny kasting (Roy "expert na absurdné pokračovania, ktorých existenciu by ste nikdy nečakali" Scheider, Bob Balaban, Dana Elcar, John Lithgow, Helen Mirren a JAN TŘÍSKA), ale to je asi tak všetko. Atmosféra pozostáva z blikania kontroliek a mechanických zvukov od výmyslu sveta, a dialógy i pokusy o myšlienku a rusko-americké vzťahy, zostávajú na úrovni priemeru. Spolu s Čeľusťami 2 jedno z najabsurdnejších pokračovaní na svete. (08.03.2009)

Kubrickova 2001 by s Hyamsovou 2010 údajně vůbec neměla být srovnávána. Ale proč ne? Natočí-li někdo film, který rozvíjí příběh předchozího snímku, je srovnávání vždy na místě. Peter Hyams měl od začátku projektu těžkou pozici. Buď se vydá ve šlépějích geniálního vizionáře Kubricka a zachová pro pokračování jeho vypravěčský styl s minimem dialogů, přičemž jej kritika semele za to, že nevnesl do Clarkova vesmíru nic nového, nebo se na 2001 nebude ohlížet a natočí pokračování po svém, za což ho kritika opět pořádně vyplísní. Buďto se na pomyslné křižovatce vydá cestou do již částečně prozkoumané země zázraků, a nebo se nechá vést cestou druhou, u níž není jisté, kam jej dovede, ale může to být i pustá poušť. Hyams, který má mimochodem na seznamu úspěšných projektů zajímavé sci-fi KOZOROH 1, zvolil cestou druhou a dorazil, kam dorazil. Kde byl Kubrick zasněný, mysteriózní a kde nechal divákův mozek, ať si ony vizuální orgie sám přebere, tam je Hyams klišovitý a doslovný, takže prostoru pro divákovu představivost a intelekt je pomálu. Zatímco Kubrick si liboval ve vybělených interiérech, kde se promenádují elegantně oděné stevardky, Hyams klesl do atmosférického balastu osmdesátých let, kdy se každý vesmírný koráb vyznačoval potemnělými interiéry a posádkou oděnou do šedých košil. 2010 se snaží být zbytečně akční a to na úkor estetického zážitku; a Hyams si ani neodpustil šíření zvuku ve vakuu, za což mu měl Clarke od plic pořádně vynadat. V jiných filmech bych to zkousl, ale v něčem, co obsahuje podtitul "vesmírná odysea", v žádném případě. No a zakončení s novou formou života a monolitem? Dejte mi do ruky kameru a vyprodukuju něco lepšího. Jen si představte Zarathuštru, znějícího při pohledu na konjunkci měsíců u Lucifera a následný přesun na Europu, kde se za východu nového slunce scházejí u tajemného monolitu záhadné bytosti, naplněné zvědavostí a touhou překonat možnosti vlastní rasy... Suma sumárum, Hyams natočil naprosto rutinní sci-fi, kde se počet zajímavých momentů dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud by nešlo o pokračování Kubrickova veledíla (které mimochodem považuju za nejlepší film všech dob), tři hvězdičky by byly asi zasloužené. Ale takhle opravdu ne. (502.) (05.08.2009)

Přes úpornou snahu se mi z hlavy nepodařilo na dvě hodiny vytěsnit povědomí o existenci Kubrickova meisterwerku, načež bylo obtížně snobsky neohrnovat noc nad „ne až o tolik lepšími“ triky, myšlenkovou plytkostí a častou doslovností (v závěru je dokonce vyřčena nejpravděpodobnější „funkce“ monolitu). Nicméně, obdivuji Hyamsovu tvrdohlavost a dobře si uvědomuji, že vzhledem ke svým možnostem natočil pozoruhodný film, který nejvíce trpí tématickou rozvětveností. Země žhne stále trvající (a ne již tak) studenou válkou, posádka složená z Američanů nehovořících rusky a Rusů hovořících anglicky řeší vzájemnou nevraživost, HALovy psychologické hry a řadu problémů rázu technického, případně metafyzického (Dave Bowman ještě neřekl své sbohem). Vzniklo stylově čisté, bohužel obsahově přeplácané sci-fi, jež postrádá „nadsmyslové“ scény dvatisícejedničky, ale zároveň elegantně krouží kolem svých hloupějších žánrových spřízněnců. Zajímavé je složení posádky (Helen Mirren jsem nepoznal vůbec, Jana Třísku okamžitě), zajímavá je i pointa, která vám rozžhaví mozkové závity obzvlášť při znalosti originálu (byl poslední záběr symbolem kompletně nového začátku?), cokoliv sebezajímavějšího ovšem nezvrátí fakt, že i kdyby třeba vznikla Třetí, Čtvrtá a Pátá, Vesmírná odysea bude navždy jenom jedna. 70% Zajímavé komentáře: tron, 902 10 (01.08.2011)