Nejasná zpráva o konci světa

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)

Rozum je tu jen na to, aby našel vášním důvod...Nejasná zpráva o konci světa má svůj vzor v Tisícročné včele a pokračovatele v Bathory. Jen kdyby Jakubisko nevěnoval většinu pozornosti hollywoodsky vyhlížejícímu vizuálu a zaměřil se více na scénář, který se co do hloubky, poutavosti a propracovanosti Včele ani zdaleka nepřibližuje....Dále se ukazuje, že obdivuhodný umělec Jakubisko má viditelné problémy s věcmi, jenž má na bezpčně na háku i 99% hollywoodských rutinérů - haprují mu postsynchrony, střih je mnohdy dost neohrabaný a ještě se marně snaží zamaskovat chabost některých trikových scén. Komunikovat s divákem skrze fascinující obrazy však Juraj umí tak, jako v našich končinách nikdo jiný a v jeho fantazijním světě se člověk snadno zabydlí, až se mu ani po těch dvou a půl hodinách nechce pryč. Zvlášť když mu k tomu hraje vynikající Soukupova hudba. (22.09.2008)

Strávit dvě a půl hodiny ve světě, který stvořil Juraj Jakubisko v tohle filmu, je naprosto úchvatné a šílené zároveň. Po prvním shlédnutí jsem se fakt nedokázala odpoutat ani na minutu - magické. Výborní herci, vizuálně podmanivé, doplněné výbornou hudbou. Co víc si přát - jeden z vrcholů Slovensko-České kinematografie. (15.02.2003)

Typický Jakubiskov svet poetiky. Množstvo symbolov a vzájomne nesúvisiacich fragmentov pohltených vo veľmi výrazných sieťach neuchopiteľnosti, kde vyčnieva pudová reflexia sexuality, pachu a ľudského správania. Nebol by to Jakubisko, keby neštylizoval obraz, nesituoval dej na vidiek a nedaboval skrz jazykovú multibariéru. Prílišná explicitnosť mi zvykne vadiť, pokiaľ nie je tvorcovská ruka dielom majstra. To, že disponujete nesympatickými postavami a ich prednes považujete za základný pilier je síce OK, lenže musí to byť aj adekvátne zrežírované. Tu už vidím určitý rozpor. Množstvo mizanscén nedáva zmysel a hovorím, tá extravagancia je umelo našróbovaná, funguje málokedy. Nie nadarmo toto vyzývavé podobenstvo polarizuje divákov. (21.01.2015)

Jakubiskův bizarní svět, ve kterém se nestále umírá. V době svého vzniku jsem byl filmem úplně nadšen, po delší odmlce a opakovaném shlédnutím musím film přehodnotit. Spousta kýčovitých obrazů, nesympatické postavy, předabovaní herci a opět hrozně zfušované postsynchrony, v tomhle filmu to doopravdy bije do uší snad nejvíc. Nechápu, jak mohl film v roce 1997 získat Českého lva za zvuk! Ve výsledku je to taková poslepovaná koláž bez nějakého jasnějšího děje. Osud se snaží stále zapracovat, bohužel ne moc efektně, nebo až příliš efektně? (06.05.2018)