Nejasná zpráva o konci světa

Zvláštní, fantaskní pohled do jedné zapadlé vesnice, kde se to napříč generacemi mele a směje, za přispění osudového příchodu cirkusáků, opravdu pitoreskních postaviček. Kontrast mezi jakousi dobou před 100 lety namíchanou s motorkáři, vrtulníky, stropním větrákem, digi hrou a šílenými postavami v kontaminačních oblecích jsem nepobral. Shyamalanova Vesnice nebo Trierova Melancholia, která mi to asi nejvíc připomínala, byla mnohem přímější a kompaktnější a všechno to rozuzlení si pochopitelně nechala až na konec. Tohle je ale Jakubisko a samozřejmě své Deaně dal fůru prostoru i s občasným přehráváním, plus za exteriér a celkovou filmovost. 70% (21.07.2016)

Toľko utrpenia dostať do filmu dokáže asi len Jakubisko. A samozrejme, ako v iných jeho filmoch, nesmú chýbať cirkusanti a v lete padajúci sneh. Film zahŕňa široké časové obdobie v jednej nepomenovanej osade sužovanej zemetraseniami, kde nie je núdza o ďalšie bizarné udalosti. Teda čistý Jakubiskov rukopis, čo sa dá pochopiť, keďže má pod palcom námet, scenár aj réžiu. Príbeh lásky a nelásky sa rozohráva už od narodenia, kedy je osud dievčatka jasne vymedzený sľubom daným pri záchrane života. Nasleduje sága niekoľkých generácií plná zvratov, tragédií a zakázanej lásky. Vo filme sa objavuje snáď všetko, čo autora napadlo: sex, drogy, hazard, akcia, krimi, živly, plukovník, opica, Nostradamus a asi to bolo až príliš na dve a pol hodiny filmu. Dobrý komenár: TeachMe (25.04.2013)

Tohle nemá děj. Tady si Jakubisko "vyblil" mozek na plátno a vystačilo to na dvě a půl hodiny. Takže je to jenom ukázka Jakubiskova bizarního světa a to je všechno. Občas to zaujme, zajímavé je i pojetí apokalypsy (tohle v žádném katastrofickém filmu neuvidíte) a celkově to prostě je jen a pouze to, co se asi Jakubiskovi honí hlavou. Někomu to sedne, někomu ne. Já jsem tak někde uprostřed. 3* (06.05.2018)

Můj oblíbený film, u něhož mi vůbec nevadí jeho dlouhá stopáž. Když jsem to viděl poprvé někdy na konci 90. let v televizi, úvodní sekvence s vlky mě tak emočně zdrtila, že to ve mně zůstalo dodnes. Ale! Když jsem si film pustil po letech znovu, přišel mi ten vlčí úvod paradoxně téměř nejméně zajímavý, a spíše úsměvný. V každém případě tomu filmu nikdo nemůže upřít, že to byl (a stále je) na české poměry naprosto výjimečný počin, kterému není rovno - jak co do stránky rozpočtu, tak z ohledu k nenapodobitelnému stylu, jakým je to natočeno. Strašně mě na tom filmu baví nádherné lokace, na kterých se natáčelo, výborná hudba, dramatická atmosféra, skvělé obsazení (spousta herců tam je naprosto fantastických - Vladimír Javorský, Klára Issová, Pavel Landovský, Jiří Krytinář, Radoslav Brzobohatý, Matěj Hádek, ad., byť je pro mě nepochopitelné, proč jich bylo tolik předabováno hlasem jiného herce - kvůli slovenštině to být nemohlo, protože byli předabováni i čeští herci - postsychrony mi navíc přišly dost špatné), a především rázovitá výtvarná stylizace, s kterou film pracuje a která připomíná Olbrachtovy knihy z Podkarpatské Rusi a rané Chagallovy obrazy (ostatně sám Jakubisko je nejenom filmař, ale také malíř). Současně ale i filmy Emira Kusturicy, a to do té míry, až jsem dokonce na chvíli pojal podezření z uměleckého epigonství. Věřím však, že Jakubisko by něco takového neměl zapotřebí, a tak mám tendenci to považovat za koincidenci, nanejvýše za lehkou inspiraci. Celkově si myslím, že to je film umělecky solitérní podobně jako jeho tvůrce, a přes všechny chybičky, které by se tam daly najít, jsem skutečně přesvědčen, že má své kvality a že stojí i dnes za vidění - na rozdíl od většiny české produkce z tehdejší doby. (17.07.2017)

Rozum je tu jen na to, aby našel vášním důvod...Nejasná zpráva o konci světa má svůj vzor v Tisícročné včele a pokračovatele v Bathory. Jen kdyby Jakubisko nevěnoval většinu pozornosti hollywoodsky vyhlížejícímu vizuálu a zaměřil se více na scénář, který se co do hloubky, poutavosti a propracovanosti Včele ani zdaleka nepřibližuje....Dále se ukazuje, že obdivuhodný umělec Jakubisko má viditelné problémy s věcmi, jenž má na bezpčně na háku i 99% hollywoodských rutinérů - haprují mu postsynchrony, střih je mnohdy dost neohrabaný a ještě se marně snaží zamaskovat chabost některých trikových scén. Komunikovat s divákem skrze fascinující obrazy však Juraj umí tak, jako v našich končinách nikdo jiný a v jeho fantazijním světě se člověk snadno zabydlí, až se mu ani po těch dvou a půl hodinách nechce pryč. Zvlášť když mu k tomu hraje vynikající Soukupova hudba. (22.09.2008)