Rock'n Roll

Vtipná černá komedie s ponaučením (nejen) pro české stárnoucí herce. Zkuste to v holywoodských béčkových seriálech (pochopitelně pouze na steroidech a jen s botoxem či silikonem v těle) - tam stoprocentně nikoho nezajímá nějaké herectví podle Stanislavského. Ovšem s rock'n'rollem má tento film společný pouze název... (09.09.2020)

V máloktorom dobre rozbehnutom filme nájdete tak zlý záver ako v Rock’n Rolle. Koniec v podstate vygumoval všetko, čo ste dovtedy videli - žiadne zaujímavé vyvrcholenie v ňom nečakajte. Guillaume Canet sa film snažili vygradovať do ešte väčšieho absurdna a napichal ho botulotoxínom tak, až celý vybuchol. Pritom prvé dve tretiny sú naozaj srandovné! (12.03.2018)

Skutečná delikatesa pro milovníky filmů a psychická vzpruha pro muže, kteří se potýkají s krizí středního věku. Ta první výše zmíněná kategorie diváků si může díky Rock'n'Rollu poopravit svoji představu o za všech okolností vyjímečném životě svých hereckých idolů, ta druhá skupina- muži po čtyřítce- zjistí, že by je to zvláštní životní období mohlo sešrotovat ještě mnohem víc. Tedy pokud už nechodí stejně jako hlavní hrdina pravidelně na botox a do koutů nad čelem si nevlepují kusy chlupatýho koberce. Ale zase tak moc se z toho neradujte- celé je to jedna ohromná nadsázka. Nelze tedy vyloučit, že Marion Cotillardová se ve svém pařížském bytě nestará o záhon se zeleninou nebo že ty největší hvězdy současného francouzského filmu obrážejí ve volném čase Paříž na skútrech. (04.08.2017)

Když se nejhvězdnější a bulvárem nejobletovanější pár Francie rozhodne hrát sebe sama, zatáhne do toho svého potomka, rodinu, přátele a tématitují krizi středního věku, tak potenciál samožerství je nezměrný. Speciálně když si to Canet i natočil, napsal, hraje hlavní roli, jde o jeho krizi středního věku, smutní nad svou páprdovitostí, usedlostí života ve stínu ještě slavnější a kariérně úspěšnější hvězdy než je on sám či je zhrozen, že herečtí kolegové jeho generace jsou za sexsymboly a on je přesným opakem... Jenže Canet tohle vše ví a jeho řešením je nastavení obou prostředníčků. Dělá si tak srandu ze všeho; sebe sama (stylizuje se do überdebila typického pro francouzské šílené komedie), filmového zákulisí, kolegů před i za kamerou (včetně svých skutečných producentů), klišé artových "já chudáček slavný s úspěšným životem" počinů, výstřelků celebrit i (hlavně a především) z diváka, protože jakkoli to započne normálně, tak čím pokročilejší stopáž, tím šílenější anarchie jdoucí natruc všemu co byste čekali, se z toho vyklube. Je to dokonce až tak svébytné, že to je lehké upřímně milovat či z duše nenávidět a nic mezi tím. Takto se rodí kulty. PS: Škoda jen, že nedotáhl i svou ex či skoro otce svého druhého dítěte; Diane i Brad by do toho dramatickým i komediálním talentem padli jak ulití. (03.02.2018)

"Ty nejsi žádnej vrabčák!" Pro mne velice špatně stravitelná ufňukaná zpověď jednoho chudáka s krizí středního věku. Viděl jsem s Guillaume Canetem i Marion už pár filmů abych si mohl udělat obrázek co a jak. Marion hraje jako vždy úžasně a obzvlášť pasáže s jejím ultraamerickým přízvukem s voláním do USA jsou nádherné, ale Guillaume mi nikdy moc nesedl a na jeho oči se vyloženě nepříjemně dívá. Ten utrápený výraz a jak mrtvo v nich má... to není hezké. Byl jsem tedy nepříjemně zaskočen že film se věnuje hlavně jemu a Marion je tentokrát spíše na druhé koleji. Námět filmu byl na půl hodiny, ne na 123 minut. (Viděno na LFŠ Uherské Hradiště.) (30.07.2018)