A Plastic Ocean

Velmi znepokojivý působivý dokument o bezohlednosti a debilnosti lidí, kteří nevidí, že neničí jen přírodu a naši krásnou planetu, ale taky sebe. Po nás potopa. Ať jde celý svět do prdele, já si na něm užil. Takhle uvažují miliardy lidí a neberou ohled ani na budoucnost svých dětí.Ono to není jen o oceánech, stačí se podívat na pole, podél silnic, do lesů. Lidi jsou hovada a nechápu proč poctivě třídím. Má to vůbec smysl? Pomohu tím něčemu jako jedinec kromě čistého svědomí? Jako velkého milovníka přírody a vášnivého cestovatele se mě to velice dotýká. Doporučuji podobný dokument od Leonarda di Capria „Před potopou aneb Je s námi konec?" (14.04.2019)

Predstavy o tom, že plastové tašky a obaly nahradia papierové nie sú reálne, lebo papier nie je vôbec odolný. Vystlal som kôš v kuchyni papierom, namiesto plastovej igelitky. Po 4 dňoch, keď bolo treba kôš so zbytkami potravy vyniesť sa ukázalo, že papier sa roztrhal a čiastočne rozpustil, čo spôsobilo, že steny koša boli úplne celé špinavé a zvyškami vlhkého papiera sa živili nejaké larvy. Odvtedy dávam do koša vždy len plastové igelitky. Chcel by som vedieť, koľko by vážil celokovový notebook a skúste vyrobiť trebárs papierový vákuový obal. Plasty nás raz asi privedú do hrobu, ale ak by sa dnes prestali vyrábať, nemáme adekvátnu náhradu. (18.04.2018)

Oceán plastů byl posledním filmem letošního "dětského festivalu", a navíc neplánovaný, jejich rodiče dostali covid a jsou tak v "karanténě". Já jsem s touto problematikou již dobře obeznámen, pro mou osmi a jedenáctiletou vnučku to však byl přímo šok. Nejen vizuální, ale i sociální a morální. Diskuse druhý den při snídani však byla i pro mě náročná. Zuzanka (ta mladší) se ptá: Dědo, proč má ten tvůj papírový sáček s pečivem průhled z plastu; vždyť je možné se do něj podívat svrchu? (20.08.2022)

I když by mi v některých částech, možná vyhovovala jiná forma, myslím, že hlavní poserství tohohle dokumentu je dost jasný a naléhavý. Jsme hovádka... Přes bžilióny tun naskakující s každou vteřinou dokumentu, pro mě ale bylo asi nejdůležitější zjištění, že jsme hovádka, který dokážou v Kanadě vymyslet ultra-mega-oheň rozkládající vše na samotnou podstatu - aether či chcete-li apeiron. Že na Haiti můžu vyměnit bordel za uhlí nebo že, když si budu chtít v Německu koupit krabicák, můžu posbírat na ulici pár petek a zanést je do Lajdlu. Že na světě jsou blázni, který den co den sbíraj slepicje plný plastů, blázni, který udělají maximum pro to, aby se jedna kareta mohla v klidu vyprázdnit. Jako nenapravitelnej idealista jsem v tom všem zkrátka zahlídl naději, což asi pan režisér chtěl a já mu za to děkuji. :) (03.01.2019)

Dokument je podobný jako titul Oceán plastů (Francie, 2009, dokumentární). Po devíti letech se situace díky reklamnímu triku o rozložitelnosti plastů v oceánech ještě zhoršila. Dokumenty o oceánu mě moc nebaví, ale tento šokující dokument funguje spíše jako osvěta. Oslovil tolik lidí , kteří se domnívají , že na další generace se můžeme vykašlat jen proto, že mikroplasty v oceánu ohrožují je samé a jejich děti. Je to další náznak toho, že neregulovaný kapitalismus je sám sobě nebezpečný a je nás a planetě již moc. A příští rok přibude dalších 200 miliónů lidí. Příští světová válka má být prý o jídlo - pokud se jí s těly plnými toxinů z mikroplastů, barviv z šatů apod. z moře dožijme. Řešení pochopí i člověk s IQ mořské želvy , která nemůže plavat, protože jí v žaludku nadnáší plasty - neházejme plasty do oceánů (daň na plasty, zálohování, dotace na recyklaci...). Dojímací závěr keců světových celebrit k lepším zítřkům a nesnesitelně přesládlá píseň naznačují pokračování dalšího, ještě děsivějšího dokumentu za dalších 9 let. (17.05.2018)