Axolotl Overkill
Režie:
Helene HegemannScénář:
Helene HegemannKamera:
Manuel DacosseHrají:
Jasna Fritzi Bauer, Arly Jover, Laura Tonke, Mavie Hörbiger, Nikolai Kinski, Julius Feldmeier, Sabine Vitua, Hans Löw, Lorna Ishema, Anja Plaschg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Šestnáctiletá Mifti žije v Berlíně, kde vymetá večírky, experimentuje s drogami a sexem a kašle na školu. Dospělí, které potkává, jí přijdou zoufalí. Ti si o ní na oplátku rádi myslí, že je moc drzá, často zbytečně smutná a bezhlavě zamilovaná. Dospělí zoufalci se totiž nechtějí zabývat podstatou věci. Mifti ví, že je na všechno na celém světě sama. Ať už tahle fráze znamená cokoliv. Je na tom stejně jako vodní dráček axolotl, který přežije všechno a s každou zkušeností se stává někým novým. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (45)
Z minulého roku ve Varech jsem si odnesla nejintenzivnější zážitek právě z německého drama hororu o dospívající dívce Der Nachtmahr, a tak už jen podobnost k tomuto filmu mě velmi nalákala. Axolotl Overkill je sice úplně jiná liga, nemůžu ale říct, že by byla nějak druhořadá. Naopak je to velice snaživé drama s prvky německého humoru a taky je to zajímavá sonda do duše a sexuálních preferencí jedné náctileté dívky, kterou sice hraje herečka, které bude třicet, ale přesto mi byla velmi sympatická a svou roli zahrála velmi atraktivně. Film je obecně plný množství zajímavých postav a ještě zajímavějších scén. Například k nejlepším podle mého patří taneční scéna, která podezřele připomíná klip na Chandelier. Nechybí ani malá vsuvka s ťapkajícím tučňákem. Film pojednává hlavně o divokosti, nespoutanosti, svobodě a nezávaznosti a každý si z něj může odnést, co uzná za vhodné. Ještě musím zmínit, že celé stopáži kralují všudypřítomné skvělé soundtracky, které vás opravdu budou nutit uvnitř tančit. KVIFF 2017 ()
Film tak napěchovaný mladistvou energií, až rezignuje na cokoli jiného. Výsledkem je hyperafektovaný vír mládí s vším jeho vzdorem, namyšleností a egocentričností. Ostatně pávě sebestřednost představuje alfu a omegu "Axolotl Overkill", protože vyprávění nemá jinou logiku než, že se veškeré zdejší výjevy točí kolem hlavní hrdinky. Proto také film nikdy nepřichází s jakýmkoli ukotvujícím rámcem, který by konstatoval, jestli předkládané výjevy jsou realita, sny, fantazie či zbožná přání člověka dospívajícího v éře lifestylu a hypermediality. Na film i předlohu se nevyhnutelně lepí label kontroverze a provokace, který ale pouze konstatuje generační rozkol. Při tom život hlavní hrdinky, či jeho představa neilustruje apokalyptickou úroveň dnešní mládeže. Naopak ideálně ukazuje postoje a míru vztahu sebe vůči okolí, které jsou vlastní mládí v jakékoli době. Když "Axolotl Overkill" vztáhneme k současné dospívající generaci, tak lze vlastně říci, že pokud se takto vskutku vidí alespoň část mladé generace, je to pozitivní. Osvěžující je otevřený přístup k sexualitě bez tabu i démonizací a ignorace tradičních konceptů genderu a rodinného uspořádání. Hrdinka Mifti tak nevzdychá po nějakém klučinovi, ani neřeší dilema, jak si zařídit budoucnost, nýbrž si jen nezřízeně užívá, všeho, co jí svět či její představivost postaví do cesty. Pak je tu druhá strana mince, že je zpovykaná, rozmazlená, fraškovitá a díky zaopatřenosti zcela odtržená od sociálně existenčních ohledů života. Jenže to v základu je definicí jakékoli mladé generace. ()
Knižní předlohu jsem nečetl ale soudě podle filmu musí být dobrá leda tak na roztop do kamen. Protože film je jedno velký WTF. Nechápu proč tenhle film vznikl a už vůbec nechápu jakej měl smysl. Axolotl Overkill je prostě divnej film ve kterým by jste marně hledali byť jen jednu normální postavu. Smekám před každým kdo to dokoukal. Já to ve 30 minutě stopl a dlouze se rozmýšlel jestli pokračovat dál. Nakonec jsem to dokoukal ale kroutil jsem se u toho jako moučnej červ. To je hnus velebnosti. Jdu blejt... ()
Keď máme 16 sme: pozérski, nekontrolovateľní, otravní, relatívne slobodní, nejasní, rozpoltení, občas zábavní, bezstarostní, zmätení... to všetko sa podarilo pretlmočiť do štruktúry filmu. Na ploche 90tich minút to nestíha byť tak otravné a neznesiteľné ako predloha. Kým belgická autorka Julia Ducournau sa (pravdepodobne) snažila o nekonvenčný, výstredný obraz dospievania, Helene Hegemann sa to podarilo. Bez krvi, bez mäsa, bez nechutností... za to naozaj excentricky a surovo. ()
Takový ten klasický život puberťačky, co to nemá v rodině úplně v pořádku. Ve filmu se nic moc zásadního nebo překvapivého nestane. Po celou dobu je to takové úplně stejné, což je škoda. Na druhou stranu mě to ani nenudilo, což je velký plus. Nakonec je to docela zajímavá podívaná. Je super, že to, co vidíme ve filmu, může se úplně v pohodě odehrát i v realitě, možná si i na někoho vzpomenete. Po pravdě ani nevím, jak ohodnotit. Protože tenhle snímek se bude spíš líbit těm mladším teenagerským divákům. Já jsem si z toho snad nic neodnesl. ()
Reklama