Báječní muži na létajících strojích

Báječní muži v báječné době, která bez špetky lítosti opustila století páry a mílovými kroky uháněla vpřed - plná přehnaných očekávání, bezstarostného optimismu a nekritického nadšení z technického pokroku. Snímek možná nemá takový náboj jako kdysi, ale výpravný filmařský styl šedesátých let 20. století mu na druhou stranu dodává jedinečný, trochu zastřený lesk dávno ztracených časů, kdy se ve všech koutech světa rodili opravdoví muži s věčně mladou duší a velkými cíli. (25.01.2012)

Báječní muži vznikli shodou náhodu (či šlo o vzájemné dokazování si bůhvíčeho?) ve stejném roce, kdy podobně okázalá komedie - Velké závody. Zde se závodí jenom nad zemí. Filmu, na rozdíl od Edwardsovy megahlouposti, nechybí humor a nostalgický třpyt a rovněž délka je malinko střídmější. Mít vřelejší vztah k aeroplánům a aviatice celkově, vznáším se nadšením. Nejvíce mě pobavilo (věřím, že úmyslně) klišovité vykreslení jednotlivých národností: umělecky založení francouzští „amants“, rakouští Uheráci s „Alles in Ordnung“ přístupem, zmatkářští „sanguigno“ Italové, uctivý japonský „bushi“… (doufá, že vás to alespoň přiměje nahlédnout do nějakého slovníku, bez něhož bych toho moc nevymyslel :)) 70% Zajímavé komentáře: Radek99, Flego (03.08.2008)

Úžasná komedie, která mě svou jednoduchostí a nenáročností v mládí velmi okouzlila a dodnes jsem jejím obdivovatelem. Nespočetně krát jsem sledoval let z Londýna do Paříže několika letců a jejich strojů, které provázeli problémy a všechno byli nuceni různými způsoby opravovat a nebo jednoduše přistát někam do sena a čekat na svou venkovskou krasavici. Překvapivě jednoduchá a svěží komedie, která má každému divákovi co dát. Ukazuje krásu příjemných a nenucených vtípků v kontrastu s přímočarým příběhem, kterým je samotný let z jednoho města do druhého. Jedna z mála komedií, která sama na sebe a na své téma kouká s velkým nadhledem a nebojí se smát na všechny strany. Pravděpodobně z ní byl časem odvozen Velký závod, který jí je nápadně podobný. (16.09.2007)

Vyborny film sedesatych let, krasna ukazka narodnostnich "stereotypu". Ale s odstupem casu uz s mi to zda slabsi. Hlavne mi vadi, ze je z filmu jasne videt, kdo je ten neslechetnejsi hlavni hrdina, ackoli chce sebrat snoubenku jistemu anglickemu gentlemanovi. Jinak ja fandil tomu francouzovi, ten mel ze vseho prdel, nejvic si behem zavodu uzil a skoncil na podiu :-). Tesne pred startem zavodu hraji The Liberty Bell, budouci hymnu Monty Pythonu. (08.01.2006)

Již úvodní dokument o historii létání nám dal tušit, že nepůjde jen o prvoplánovou popcornovou zábavu, nýbrž o kvalitní a seriózní snímek aspirující na Oscara, BAFTu, Zlaté Palmy, Medvědy, Glóby, ... Z prvotního dojmu mohl ale zbýt jen prach a dým. Ne však u tohoto snímku. Před námi se odehrálo až téměř existenciální drama o smyslu života, o fair play nebo také i o palčivých otázkách sociálně-kulturních rozměrů, pro něž je letecké téma jen pozadím. To vše okořeněné o svérázný milostný trojúhelník s klasickým rozdělením dobrodruh - gantleman a nerozhodná moderní žena mezi nimi. A ačkoli šlo v tomto případě jen a pouze o vedlejší zápletku, přinesla nám milostná linka mnoho poučení zobrazením kruté reality života v ortodoxní anglické aristokracii, konnkrétně pak se zaměřila na postavení mladé ženy ve vyšší společnosti. To bych ale odbíhal od hlavního kladu celého filmu, a tím jsou sami piloti. I když by v tomto ohledu mnohé filmaře sváděla národnostní pestrost startovního pole k zobrazování stereotypů a rozdmýchávání nacionalismu, autoři snímku "Those Magnificent Men in Their Flying Machines, or How I Flew from London to Paris" se k ničemu takovému nesnížili. Ba naopak, charaktery pilotů (a nejen jich) jsou vykresleny tak vkusně, věrohodně a do hloubky, že jde až člověku hlava kolem. No a když ke konci zjistíme, že podvádět se nevyplácí, a že lidský život a šťastná rodina jsou nade vše, je dokonáno. Snad jen tu mravokárnost si mohli autoři odpustit. Pro ni, a jen pro ni samotnou, dávám nižší hodnocení. ///Paralelní komentář, aneb jak to skutečně bylo: No, nemám páru kdy sem se naposledy nahlas řehnil tak, jako u tohohle filmu. Prvních pár minut mě odrovnalo. Pak už to šlo s hustotou fórků sice z kopce, vždy to ale zachránili Francouzi a Němci. Za zesměšnění tý říšský mašinerie prostě nemůžu než tleskat. Až mi bylo místy smíchy do breku, možná, že sem si i jednou dvakrát ucvrnk do gatí. (02.05.2012)