Poslední v Aleppu

Je to hrozné, ale stejně jako otupí hrdinové, otupěl jsem i já. Film začíná děsivou scénou vytahování dětí z trosek zříceného domu a úplně to mnou pohnulo. Pak se ale podobné scény vrací znovu a znovu, až se z nich nějak vytratí síla. Trefně píše quarte: historicky cenné svědectví, ale filmařsky slabší. (31.03.2018)

Samozřejmě, že je to propaganda, protože upřímně, co dneska není? Stále se však jedná o svědectví. Svědectví z města, které trpí. A je jedno, kdo za to může a kdo ne. Kdo říká pravdu a kdo lže. Kdo vyhraje, jestli vůbec. Vidíme, jak tam pod těmi troskami jsou lidská těla a v doslova ruinách jedné metropole stále žijí tisíce lidí. Tenhle dokument nám dovolil nahlédnout do toho všeho. Velká škoda, že ta potenciální síla obrazu nedokáže udržet pozornost po celou stopáž. Přesto, historickou hodnotu to stále má a bude mít. (17.05.2018)

Stejně jako hlavní postava jsem postupně i já otupěl vůči nekonečnému utrpení lidí uvězněných uprostřed Aleppa. Nekonečná rutina smrti a neustálého zachraňování města, které se řítí k zemi rychleji, než lze vůbec pochopit. Reportážně nesmírně silné a historicky cenné svědectví, ale filmařsky slabší, někdy až příliš opakující se scény, nevhodné rámování a přetažená stopáž. (07.03.2018)

Od začátku až do konce prolhaná propaganda a to tak hloupým způsobem, že je mi velkou záhadou vysoké hodnocení ostatních. Až si myslím, že takové hodnocení je výsledkem soudružského zadání, kterému absolventi humusmanitních oborů tak lehce a rádi podléhají. Sýrii rozesral západ. Bílé helmy jsou herci hrající především v západních inscenacích typu syrský chemický útok a syrský útok na 584 teď už poslední nemocnici v Sýrii. (20.02.2018)

A možná je to jinak: Organizace Syria Civil Defence, zvaná též „Bílé přilby“ byla založena v Istanbulu březnu roku 2013, tedy pouhých několik měsíců před prvním velkým a medializovaným použitím chemických látek v Ghútě u Damašku. Jejími původními hlavními akcionáři byli katarský červený půlměsíc, tehdejší samozvaná Syrská národní rada, působící z Turecka, a turecká zpravodajská služba MiT. Její hlavní postavou je dodnes bývalý britský zpravodajec James Le Mesurier, který po odchodu z britského královského pozemního vojska a z vojenské rozvědky MI6 vymetl jako soukromý kontraktor kdejaký konflikt na Blízkém a Středním východě. Jím ovládané společnosti Olive group a Good Harbour International pracovaly i pro nechvalně známou žoldáckou soukromou armádu Spojených států Academi (dříve Blackwater). Bílé přilby se pravidelně objevují tam, kde je potřeba nahradit vousaté islamistické hrdlořezy někým mediálně přijatelnějším pro západní útlocitnou veřejnost. Zpravidla je vidíte na filmových záběrech či fotografiích, jak zachraňují z ruin budov malé děti, které o několik dnů později zázračně uzdravené zase někde chodí do školy či běhají s jinými dětmi. Jsou zkrátka vždy tam, kde je potřeba hrát špinavé hry. Ne náhodou byli tito dobrodinci podepsáni i pod soustavným otravováním hlavního zdroje pitné vody pro Damašek. Toto filmové studio je dnes, po tureckém i katarském odchodu z tábora Saúdské Arábie, již plně v režii Rozvojové agentury USAID a britské Foreign and Commonwealth Office. Oficiální odhady uvádějí, že pracuje s rozpočtem zhruba 150 milionů dolarů ročně. S tímto profilem musejí být Bílé přilby jako oznamovatelé použití chemických zbraní v Dúmě Syrskou arabskou armádou nutně pro každého rozumného člověka velmi nevěrohodným zdrojem informací. Další díl seriálu "Asadův chemický útok" je připraven a bude spuštěn po zahájení syrsko-ruské ofenzívy proti džihádistické provincii Ildíb. Syrské, íránské a ruské tajné služby sledují převážení nádob s chlórem. Rusové proti přípravám útoku protestují v OSN. Lze dohledat. Až budou Bílé přilby tahat před kamerou otrávené děti, vzpomeňte si na tento příspěvek. Dnes je 30.8.2018. (30.08.2018)