Velmi temné období

Super Dark Times se vzaly odnikud a přiložily mi chladné ostří na krk. Určitě jeden z nejpůsobivějších režijních debutů letošního roku a jeden z nejzajímavějších teenagerovských filmů posledních let. Působivý casting, atmosféra, kamera. Pravdou je, že ke konci je to poněkud uspěchané, ale i tak skvělá práce. Proč o tom filmu není slyšet víc? Zážitku pomůže když si nebudete nic zjišťovat, nedívat se na trailer, nic. Kevina Phillipse bedlivě sledovat. (01.01.2018)

Super Dark Stranger Things. Teen retro s walkmany a synťáky, které nepotřebuje příšeru, vystačí si s jednou (ne)obyčejnou tragédií. Neuvěřitelná režijní i herecká práce s postavami, ať už je řeč o úvodním puberťáckém seznamování nebo o vyrovnávání se s novou situací. Byl by to výjimečný snímek, nebýt poslední půlhodiny, kdy se ukáže, že film míří úplně jiným směrem, a pozornost měl věnovat úplně jiné postavě. Takhle to temné vyústění prostě spadlo z nebe. (08.10.2017)

O to víc vyšponovanej zážitek pro všechny, kdo se dobrovolně nechají oblbnout názvem a plakátem. Pána za kamerou jednou čekají veliké, převeliké věci, pokud dokáže takto jemnou dramatickou zápletku překlenout do podobně "teenagerovské cesty samuraje", navíc ve značně slušivém retro hábitu minulého století. Za ty postavy jsem dýchal. (15.01.2018)

„Mezi dětstvím, jinošstvím, dospíváním a dospělostí mají ležet ostré hranice zkoušek, smrti, činů, obřadů, příběhů, písní a soudů.“ (Jim Morrison).. Malý, ne tolik surreální Donnie Darko, příznivci různých teorií budou mít zase žně. Snové pasáže a neochota přivolat od jisté chvíle policii to nepatrně sráží, ale jako znepokojivý pohled na plíživou úzkost končícího dětství a bílá místa na jeho mapách to má co nabídnout. Ať už je, nebo není katana v rukou fakana, jste v tom sami a nějak to musíte přežít.. (15.02.2019)

Celovečerní debut Kevina Phillipse podle scénáře jeho dlouholetých přátel Bena Collinse a Luka Piotrowskiho bývá často popisovaný jako dospělejší a ponuřejší variace na Stůj při mě. Přestože se tvůrci tomuto přirovnání brání, není těžké vidět mezi filmy paralely. Oba pojednávají o čtveřici nerozlučných přátel, kteří v průběhu vyprávění postupně dospívají, oba jsou zasazené zdánlivě nostalgicky do doby, v níž tvůrci sami vyrůstali, a v prvé řadě se oba zaobírají přátelstvím, šikanou a koncem dětské nevinnosti. Ovšem zatímco Stůj při mě melancholicky konstatuje, že nejlepší přátele má člověk ve dvanácti, Velmi temné období ukazuje, jaké traumatizující zvraty může nabrat dlouholeté kamarádství během puberty. Phillipsův film přátelství neidealizuje, ale se zaměřuje na to, jak se kdysi úzký vztah dvou mladíků, kteří si každý mysleli, že o tom druhém vědí všechno, proměňuje právě v souvislosti s tím, jak se během mentálního i sexuálního zrání, mění osobnost každého člověka. Vyprávění k tomuto procesu přidává jako katalyzátor tragickou událost, která otřese zažitými jistotami a vyplaví na povrch pubertální nejistoty a úzkosti. Současně film podnětně zpřítomňuje, že pravé rozhraní mezi dětstvím a dospíváním přichází na střední škole, kdy se stále ještě nevyspělé uvažování neblaze prolíná s tužbami vyvolávanými náklonností k (nejen) opačnému pohlaví. Velmi temné období se odehrává v polovině 90. let, což bylo pro tvůrce důležité jednak z osobních důvodů, neboť tehdy sami dospívali. Díky tomu mohli do vyprávění zakomponovat spoustu dobových detailů vztahujících se k pubertě – počínaje soukromím bezdrátových domácích telefonů až po sledování zakódovaného signálu kanálů pro dospělé. Současně ale také 90. léta pojímají coby období konce nevinnosti v americké společnosti. Za zlomový moment pak považují masakr na Columbine a následnou proměnou postoje veřejnosti vůči násilí a mládeži. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)