The Joke
Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrají:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (více)Obsahy(1)
Tragikomedii podle románu Milana Kundery natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968. Mottem filmu je výrok Jirešův: „Škody spáchané na člověku nelze odstranit jako třeba rozbitou dlažbu, protože lidská srdce mají svou paměť.“ V čase vzniku šlo o jeden z mála filmů, který otevřeně hovořil o deformacích 50. let, jež měly vliv na pokřivení lidských charakterů... Hlavní hrdina Ludvík Jahn představuje oběť, která se ani po letech nedokáže vyrovnat s utrpěnou křivdou. Chce se za ni pomstít, ale nakonec se všechno obrátí proti němu. Po letech se vrací do rodného jihomoravského města. Rozhodne se svést manželku Pavla Zemánka, který mu zničil život. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, kdy ho za pohlednici se žertovným textem vyhodili ze školy, přišel o svoji lásku, léta strávil ve vojenském vězení a v dolech. Když svede Helenu Zemánkovou, zjistí, že její muž už má jinou mladou atraktivní ženu a svoji bývalou manželku ochotně přenechává muži, ke kterému se chová, jako by se nic nestalo. Ludvík nakonec pochopí trapnost situace a nesmyslnost své pomsty. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
"Ideme len dopredu a nikdy späť." Čo mi to len pripomína, kto to dnes stále hovorí len o pokroku s klapkami na očiach? Aha, novodobí boľševici progresívneho razenia, ktoré sa prejavuje nerozohnaním pohlavia v rozkroku. Opäť ukážka toho, že heslá v podstate ostávajú, mení sa len vlajka, orientácia - na krajiny i sexuálna - nejaké slogany sa ešte upravia a zase ideme len kupředu levá! Kundera to napísal výborne, krásne sa vysmial, ale okrem pár frkov sám film neponúka až toľko vtipnosti. ()
Nesúď, lebo sám budeš súdený. Nekrivdi nikomu slovom ani činom, lebo môže byť ukrivdené Tebe. Zase, na druhej strane pomsta chutí najlepšie vychladnutá. "Tak teda hop, prečo nevyužiť príležitosť?", povie si školskou straníckou čistkou zomletý bývalý vysokoškolák, pre ktorého nevinný pohľadnicový žart znamenal šesťročnú cestu pomocnými technickými prápormi a uránovými baňami v Jáchymove. Čo však z toho ak namiesto zdania, že pomsta bude chutiť ako iskrivo vychladené šampanské sa dostaví len pohár vyprchanej jedovatožltej malinovky? Jireš sa parádne vyrovnal s prelínaním prostredia súčasnosti s minulými spomienkami, pričom strihom zdôraznil, aká situácia vyvolala reminiscencie na priebeh stalinského zväzácko straníckeho súdu a jeho chmúrne dôsledky. ()
Kdyby neexistovala knížka, hodnotím líp. Takhle ale musím "jen" čtyři, i když si upřímně neumím představit, jak knižní předlohu líp dostat do 80 minut filmu. Jireš odvedl moc dobrou práci a není jeho chybou, že Kundera to napsal tak výtečně. EDIT LFŠ 2018: celý letošní festival /tj. 25 hodin/ jsem de facto absolvoval kvůli jedinému lákadlu - setkání s Josefem Somrem. Očekával jsem vetchého senilního starce a bál jsem se, že ho na pódium Slováckého divadla dovezou (člověk nesmí věřit Kleinovi a jeho Básníkům). Josef Somr je stále vtipný, hloubavý a upřímný muž a já si přeju, abychom se za těch dvacet let v Uherském Hradišti oba znovu potkali. Filmu budeme říkat stále Žert, a ano, má své pevné místo v tom nejlepším šuplíku čs kinematografie. Z odstupem dalších deseti let od prvního zhlédnutí a kdoví kolik od četby románu, Jireš natočil geniální věc. To prolínání časů, Ludvíkova absence v obrazech z úplné minulosti a postupné četnější oběvování v novějších etapách života, je mistrně sestříhané a kdyby tehdy Žert mohl soutěžit o nějaké dnešní ceny, získal by absolutorium za střih zvuku i kamery, dialogy a scénář. Škoda, že filmový technik z radia už není mezi námi. A taky Evald Schorm, skvěle zahraná civilní postava. ()
,,V TÉ CHVÍLI JSEM POCHOPIL, ŽE SE MI NABÍZÍ PŘÍLEŽITOST K POMSTĚ, NA KTEROU JSEM ČEKAL 15 LET...“ /// Návrat do doby, ve který VŠUDE vládl zdravý duch. Nebo že by to tam páchlo blbostí? První půlka je (z mýho chabýho kulturního pohledu) fajn. Pak to začne bejt nuda. Ludva je děvkař, kterej nevěří lidem. Toť fakt. Když se dozvíme proč, tak se tady přestane cokoliv řešit. Aspoň z mýho pohledu. Má vyniknout cynismus? Nebo ideologická zoufalost? Oboje je jistě možno ukázat líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1965 Milan Kundera, jsem nečetl. 2.) Už se nepamatuju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galerie (10)
Zajímavosti (18)
- Luďku Munzarovi byla role ve filmu nabídnuta až těsně před natáčením. Munzar nabídku přijal pod jednou podmínkou: ‚Mám novej oblek, tak ho tam budu nosit a vy mi to zaplatíte.“ (raininface)
- Tragickú postavu fanatického Alexeja si zahral Miloš Rejchrt, ktorého režisér objavil na schôdzi Akademickej študentskej rady. (Raccoon.city)
- Režisér Jaromil Jireš popsal snímek slovy: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí“. (Olík)
Související novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (více)
Karlovarský festival ocení Bolka Polívku
Dnes dopoledne proběhla tisková konference k 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V pražském hotelu Four Seasons se sešli prezident festivalu Jiří Bartoška, umělecký ředitel… (více)
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (více)
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Kunderovy knihy, kterou osobně řadím k nejlepším románům 20. století. Žert je film, o kterém Jan Žalman ve své knize "Umlčený film" píše: "... Už scénář, na němž s Jirešem spolupracoval Milan Kundera, překvapil jistotou, s jakou jeho autoři svedli prózu do filmového řečiště. Hovořit v podobném případě o "adaptaci" je sice běžné, ale právě jen běžné. Nepostačí to tam, kde - jak se to stalo zde - byla z jedné hermeticky uzavřené struktury vydobyta jiná, stejně uzavřená, ale především osobitá a v této osobitosti kongeniální románové verzi". S tímto názorem se zcela shoduji, a Žert tak pro mě představuje hned několik prvenství: určitě nejlepší film Jaromila Jireše, jeden z nejlepších hereckých výkonů mého milovaného Josefa Somra, a jeden z nejlepších filmů československé nové vlny. Žert mě ohromuje svojí kolážovou strukturou - na prostoru pouhých 77 minut staví mistrně sestříhaný příběh o jednom nezdařeném studentském žertu a pozdější morální kocovině téhož hlavního hrdiny. Psychologicky zdařilé vykreslení jednotlivých charakterů a promyšlené využití retrospektivního přístupu zde vytváří jedinečnou narativní kompozici, která dovedně pracuje s diegetickým zvukem a propracovaným prostříhám jednotlivých záběrů, které i v rámci jedné scény budují nedělitelný most mezi minulostí a přítomností. Zamrzely mě jen dvě věci: vypuštění postavy Lucie, jejíž vztah s Ludvíkem považuji za nejvíce jímavou pasáž Kunderova textu, a pak to, že Somr neměl v sekvenci pobytu u pétépáků dohola ostříhanou hlavu jako v románu a ostatně jako i ostatní herci v tomto filmu. Jeho obsazení do role Ludvíka je ale jinak jednou z největších předností tohoto filmu - postavu cynického intelektuála s tragickou minulostí zahrál výtečně, a dokonce se i věkově blížil Ludvíkovi literárnímu (Somrovi bylo v době natáčení 34 let a Ludvíkovi "přítomnému" 37 let). Výborný je i výkon Jany Dítětové, která dokonale odpovídá postavě Heleny, jak jsem si ji vytvořil z četby. Rovněž potěšilo obsazení Evalda Schorma, který zde tak trochu hrál sám sebe, zdá se mi. Naopak mi byla protivná Věra Křesadlová, kterou nemám rád a která se pro svou roli, soudím, nehodila. Skvělý film, který nezestárnul a představuje mimořádnou podívanou i pro diváky neseznámené s Kunderovým textem. Jehož, zcela ohromen jeho působivostí, si přece jenom cením výš než filmu, protože je to mimořádně napsaný román, jehož meditativní a úvahové pasáže řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Namátkou z knihy ocituji závěrem jeden odstaveček, který dle mě nejen věrně vystihuje celý román i jeho filmovou adaptaci, ale i jednu z pravd o našem světě: "Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". () (méně) (více)