Útěky domů

Velmi málo vysílaný snímek, který by si zasloužil určitě pozornost. Zařazení filmu do "drama" se mi zdá poněkud kruté. Dle mého názoru je to lehce "psycho", které má své "kouzlo" v celém snímku. Herecké výkony jsou celkem kvalitní. Samozřejmě, že film prostě "dělá" Tomáš Holý. K větší dramatičnosti bych přidal lepší atmosféru, která by film "dokreslila" téměř k dokonalosti. (07.10.2012)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)

Mrzí mě, že film se soustředí příliš na vnější napětí (podané hudbou, kamerou a expresivními hereckými výrazy, zvláště Brejchové), místo na vnitřní psychologické vyjádření postav. Proč je postava Brejchové tak strašně ambiciozní? Je postava Kanyzy skutečně pořád dětsky rozverná, nebo nedospělá, či si to vše uvědomuje a je jen jenom nezodpovědná? Všechny tyhle možnosti jsou jen naznačeny, ale žádná pořádně prokreslená. Navíc film honí zbytečně moc zajíců - divadlo, adopce, příroda, vztahy - sice by asi hlavním tématem měla být ona adopce, ale k provalení dojde až v půlce filmu a vlastně se zdá, že jako by se nic neděje. Jsou zde občas dobré dialogy a zajímavé postřehy, film má zvláštní, zasmušilou atmosféru, je fajn vidět Evalda Schorma, ale celkově pro mne poněkud nudnější průměr. (10.03.2018)

Adoptovat takovýho nevychovanýho a protivnýho fakana, jakym byl Tomáš Holý, tak ho půjdu do toho dětskýho domova vrátit sám. Jana Brejchová zahrála svou roli věčně spěchající, stárnoucí módní návrhářky výborně. Kanyza zdatně sekunduje. Čunderlíková sice nic moc nezahrála, ale aspoň je hezká a netváří se celej film jak na vlastnim pohřbu jako v Nemocnici na kraji zkázy. A Tomáš Holý? Kdykoliv se tahle protežovaná "dětská hvězda" objeví na obrazovce, otevírá se mi nůž v kapse. Jinak film je o tom, že harant se dozví, že je adoptovanej a snaží se vypátrat svou biologickou matku. (15.05.2011)

Tenhle týden jsem zatím měl na filmy obrovskou smůlu a viděl jednu kravinu vedle druhé, takže mě tohle sice nedokonalé, ale stejně dostatečně rozehrané drama více než potěšilo. Ty (i když dost slabé) čtyři hvězdy bych dal ale i bez výše uvedeného faktu, protože mě to celou dobu bavilo a napínalo (a to jsem na to koukal docela unavený) a vůbec jsem měl spíš pocit, že sledují rodinný film, který o sobě ví, že je rodinný film, takže se ta absence hlubší psychologie u mě dá ještě odpustit. Navíc stěžejní scény to umí podat působivě, byť ne vždy dotaženě (třeba u toho archivu - ano, já to chápu, ale proč si to uvědomil tak náhle?), ale pořád ještě spíš fungují než naopak. A taky to má nejeden skvělé napsaný dialog. Takže že mě určitě spíš spokojenost, i když jsem od Jireše viděl už lepší filmy a to i s dětskými protagonisty v hlavní roli. Jinak účast Tomáše Holého pro mě v čemkoli hned evokuje komedii i když v komedii nehraje, ale Jireš to tady naštěstí utáhl tak, že to nemělo ani ten komediální feeling a že to celou dobu zůstalo vážné, byť jsou Honzovy cesty náročné občas trochu "rozjuchaně"... Ale zase jsem si u nich vzpomněl na to, jak jsem po škole vždycky vyrážel (a sem tam i pořád vyrážím) někam na výlet. Sice jsem nikdy vyloženě neutíkala z domu a ani nehledal skutečné rodiče (bo já adoptovaný opravdu nejsem), ale přiznávám, že jsem se v tom maličko, ale opravdu jen maličko, viděl. Slabé 4* (14.01.2023)