Fantastická žena

Tak film s LGBT tematikou pro letošní rok bychom měli (ale ono jich zase určitě bude mnohem víc). Oscar za cizojazyčný snímek mě navnadil, ale je to stejně unylé a intelektuálně zaprděné jako oscarová Lady Bird. To spolunominovaní Nemilovaní Andreje Zvjaginceva byli jiná liga. Škoda. (25.07.2018)

Výmluvné, kolik je v komentářů potrefených hus, nebo spíš houserů. Nejde jim o film jako takový, ale jako u podobných filmů (všimněte si jich na čsfd v komentářích) cítí se dotčeni, že trans lidi jsou taky lidi a že jim někdo vytýká nesnášenlivost. Chtějí dokázat, že je jim křivděno – chtějí do dokázat tím, že dávají najevo svou transfobie. Nechápu, proč se tedy na takové filmy vůbec dívají (někteří tedy takové filmy odsuzují už z principu, nebo z anotace). Chápu, že se jim nelíbí vidět svět, ve kterém jiní lidé žijí, svět, kde skoro polovina trans lidí má zkušenost se sebevraždou. Zajímalo by mě proč, když dle komentátorů (alias "utlačované většiny") je přeci vše v pohodě… (26.11.2017)

Veľmi príjemné prekvapenie. Dobre uchopená, komplikovaná téma, príťažlivý vizuál a zapadajúci hudobný podmaz. Taktiež zúfalstvo v boji o vlastnú identitu, v boji proti predsudkom a emocionálne vypätie zo straty milovaného človeka som hlavnej hrdinke veril a mala moje sympatie. Jediné, čo by som možno vytkol, bol záver, ktorý mal prísť už niekoľkokrát, ale stále sa pokračovalo. 80% Be2Can 2017 - Kino Lumiere (06.10.2017)

Na první pohled poněkud kostrbaté a stylově srovnatelné třeba s některými dílky studentů FAMU. Na druhý pohled práce vnímavého tvůrce s citem pro obrazovou symboliku. Na třetí pohled odvážný, nepodbízivý film o celoživotní samotě, kterou neutiší ani případná podpora nejbližšího okolí. Velmi trefně napsána je role Gaba - ztvárňuje hlas, který ve společnosti zní, ale s nedostatečnou intenzitou. Kdo se aspoň trochu orientuje v situaci silně katolického Chile, pochopí, proč je existence Fantastické ženy nejen pro tuto zemi tak důležitá. (20.11.2018)

Křehký, chtělo by se říct až introvertní film o loučení se s milovanou osobou. V tomto případě navíc bolestivě umocněným nemožností rozloučit se s ní důstojně, a uvědomováním si, že najít další podobně blízkou osobu bude takřka nemožné. Podobně jak tomu bejvá u jihoamerických umělečtějších filmů, nehraje se tady na ždímání divákových emocí, ale spíše na akademickou decentnost. Třeba symfonický soundtrack zaznívá jen poskromě, minimalisticky, bez melodických motivů. (24.12.2018)