Hra na pláč

Vždyť je to jen kus masa. … Krásně jsem si to vychutnal. – (smích) – Já si to vychutnal. Byls fakt skvělej. Věř mi. Fergus je v podstatě dobrý člověk. Zřejmě ale vyrůstal ve špatné společnosti, a tak nakonec skončil jako dobrovolník u IRA. Psychologické drama o hrůzách jedné ostrovní války se poněkud nečekaně zvrhne v psychologické drama o jedné netradiční lásce. Překvapivě je v druhé části mnohem víc násilí než v té první a tak vůbec je místy dost drsná. Sbíral jste už někdy zuby zlámanejma prstama? V první části vlastně jen vojáci rozstříleli úkryt teroristů. Vše, kromě vztahu Ferguse s vězněm, jde do pozadí a už tady se režisér dotýká choulostivých témat. Po srážce Jodyho s vojáky pak musí Fergus splnit slib, a tak odjíždí do Londýna. No a zde se to po krátké idylické romanci začíná zamotávat. Závěr zůstal otevřený, takže se nakonec můžeme jen dohadovat, jak vztah Ferguse a Dil skončí. …a škorpión odpoví: Nemůžu za to, jsem už takovej. (12.06.2008)

Když tenhle film skončil, ani se mi nechtělo z kina odejít a nejraději bych si vytleskal ještě jednu projekci navíc. Co k tomu dodat. Já předtím ani netušil, na co to vlastně jdu, ale pak jsem byl naprosto konsternovaný. Více takových filmů, Neile Jordane !! Od toho filmu si bezpečně pamatuji nejen režiséra, ale i herce Stephena Reu, Foresta Whitakera a Mirandu Richardsonovou. A stejně tak i Jay Davidsona, jenž se ale pak ukázal už jen ve Hvězdné bráně. (26.07.2002)

Jedním z cílů a ambic filmu je seznamovat se světem, s kterým se běžně nesetkáváme nebo (v lepším případě) nikdy nesetkáme. Vždyť i Boy George zpívá: "Don't want no more of the crying game". A tak (raději) utečme od příběhu režírovaného IRA, a všímejme si následného vztahu dvou mužů: Ferguse a Joddyho, a Ferguse a Dil. Pro oba platí, že při poznávání jeden druhého se postupně mírní počáteční averze a zaujatost, a provedení chladnokrevné vraždy se stává takřka nemožným. Pozn.: Angličtina má poměrně dost idiomů spojených s pláčem: crying game, crying shame, crying time atd. Při překladu je třeba se trochu zamyslet. Hra na pláč asi nebude to pravé ořechové. (04.09.2015)

,,I know all there is to know about the crying game I've had my share of the crying game“..... /// Štír a žába (znáte tu bajku). Pomalý tempo, samej dialog – něco jako barová píseň. Člověk hledá, co jako má bejt tím hlavním – jestli ti, co dělaj ty složitý věci pro svoji zemi, nebo dívka, která je úplně něco jinýho. Ten film je zvláštní. Parádní scénář, kterej nenudí a příběh – vlastně si na žádnej podobnej nepamatuju. Každopádně jde o pomalej film, kde psychologie střídá romantiku (a naopak), kde nikdo nepochybuje, že minulost dožene přítomnost a bohužel i Stephen Rea ví, že větší příležitost už (asi) nedostane. Ale ta píseň, ta je …. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět ptáka Jaye Davidsona. 2.) Su sběratel soundtracků. 3.) Thx za titule ,,Don25“ a ,,sokolkos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Scénář: Neil Jordan .. Zvláštní počin, který klame tělem a to doslova (kdo uvidí, pochopí). Začne nenápadně, ale rychlým sledem přejde na vypilované psychologické drama o vztahu únosce a jeho oběti (pro mě nejlepší část filmu). Pak následuje rychlý a tragický obrat a snímek se láme do romantického a později opět ryze psychologického dramatu. Skvěle funguje provázání děje s obsahem písní. K hercům bez výhrad a Neil Jordan má speciální pochvalu za výtečný scénář. (16.10.2007)