S milenkou mé matky

"Čím sa živíš? Ničím. Beriem invalidný dôchodok." Zvláštna to životná filozofia hlavného hrdinu, pripomínajúca jednu nemenovanú menšinu u nás. Mladík kráčajúci odnikiaľ nikam neschopný prekročiť vlastný tieň, postavený pred dosť zaujímavú životnú situáciu a cesta ako sa s ňou dokáže vysporiadať. Baltasar opäť raz u mňa zabodoval. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (23.06.2015)

Od 16tich na podpore, potom do ústavu a nakoniec dôchodok. Na Islande byť lúzrom nie je zrejme velký problém. Matky nemajú tiež problém živiť odrastených lenivých synov, ich sexy milenky v najlepších rokoch sa s nimi dokonca radi vyspia. Super život. Zrejme to Kormákur nemyslel úplne vážne, inak hor sa na Island. Cez víkend si ešte môžete všetci spoločne skočiť na nejaký fjord, alebo do kúpelov pri gejzíroch. (03.08.2007)

1167. hodnocený film: Naprosto ujetá představa, která v tomto filmu nabrala skutečného významu. Mladý muž Hlynur, který žije pouze ze sociálních dávek, nebere život vůbec vážně. Jedinou jeho zálibou je porno a jeho heslo zní: "Proč nedávají porno hned ráno? Člověku by se hned líp vstávalo, kdyby mu stál aspoň klacek." Trochu svérázný humor, kdy se tento mladík, který žije neustále se svou matkou, zamiluje do dívky a dokonce se s ní pomiluje, která je lesbickou přítelkyní jeho matky. Tato mladá dáma pak čeká dítě a chce jej vychovávat s matkou Hlynura. Ten to bere obzvláště těžce a dokonce chce spáchat sebevraždu a umrznout. Napadne na něho sníh, ale zanedlouho začne pršet a sníh z něho sleze. Takže ani sebevražda se mu nezadaří. Nezbývá tedy nic jiného, než se vrátit domů ke své matce a její přítelkyni. Film je neskutečně divnej, ale i vtipnej. Musím ocenit skvělé monology, protože ty vážně stojí za to a tok si 4* film jistě zaslouží. 4* (24.01.2012)

„Proč vlastně ráno nedávají porno? Bylo by to jednodušší, když už ti stejně stojí.“ S Milenkou mé matky je bohužel docela nevyrovnaný film. Na jedné straně obsahuje „správně“ ironické, černohumorné prvky-tím myslím některé dialogy („Udělej to pro mě. Vzchop se. Nejedeme přece na pohřeb.“ – „Rodinná večeře, nebo pohřeb. Radši bych jel na ten pohřeb. Bylo by tam aspoň o jednoho idiota míň.“), stejně jako hlášky („Na AIDS jako metodě sebevraždy je nejhorší, že trvá moc dlouho.“), kterých není vůbec málo a daly by se takřka tesat. Nechybí také typ scén jako „trávení času v milovaném rodinném kruhu“ či „předávání dárku“, které mě osobně dostávaly do kolen. Pak tu jsou ale místy i přespříliš infantilní gagy, dále také snímek začne postupně dostávat až zbytečně absurdní grády, humor poněkud zavelí k ústupu a hlavní hrdina (kterého jsem si hned zpočátku maximálně oblíbil) se po oné párty pozvolna mění na magora (čímž začne pozbývat část mých sympatií k němu). Nadsazený a škodolibý konec film ještě udržuje v rovině slabších 4*, ale je škoda, že snímek zejména ve své druhé půli (i díky jakémusi „zvážnění“) sem tam ztrácí svoji počáteční šťávu. „Řekni mi, Hlynure, co ty vlastně děláš?“ – „Já?“ – „Ty.“ – „Nic.“ – „Nic?“ – „Nic.“ – „A jaký druh ničeho?“ – „Žádný druh ničeho.“ (21.11.2014)

Natočené je to hezky a Gudnason hraje o sto šest. Což je asi jediný důvod, proč to rovnou nezahodit. Jinak je to totiž pustoprázdná povídka o vrcholně nesympatickém pitomci, který není lautr ničím zajímavý a za celou dobu nehne ani prstem proto, aby tomu bylo jinak. Veškeré dějové posuny (včetně jeho poněkud neopodstatněného napravení) přicházejí tak nějak mimochodem, náhodou. Žádný čin, jen pasivita. A tudíž na druhé straně, tedy u diváka, žádné napětí a opět jen pasivita. A žánr komedie to neomlouvá ani náhodou. (22.12.2009)