Lásky mezi kapkami deště

"Nekuř tak moc, Kanimuro. Máš tuberu, vole." "A co má bejt?" "Měl bys pít víc mlíko." "To nechám na tobě, Kajdo. Ještě předtim než natáhnu haksny, chci si pořádně zabáňat." "A proč bys jako natahoval haksny?" "Všici z naší famílie na to zhebli. Doktor to řikal mámě a vůl si myslel, že ho neslyšim. Tak ať mám každou nedělu na hrobu krabicu vajglů!" ____ Kachyňova sugestivní filmová kronika o tom, že život je bezcitná svině - a kronika osudů je to byť lehce klaustrofobická (což je signifikantní aspekt Kachyňových snímků), tak nezpochybnitelně mistrovská (všeobecně vzatý aspekt též) - o božích hláškách ani nemluvě ["Tak ji radši koukej vohnout, a né abys jí pořád posílal ty tvoje říkanky."] ..... Žižkovský krígl je sice břečka, ale s osudy milfek z této čtvrti jsem plně soucítil - je navíc až záhodno, jaká nadměrná koncentrace hantecu v Práglu vlastně je. Každopádně duo Menšík & Hrušínský mi opět dokázalo, že je nejlepší hereckou elitou našeho národa - a že ňadra tehdy devatenáctileté (!) Terezy Pokorné-Herzové byly jedny z nejhezčích z Československých luhů a hájů. Smekám! ____ "Nechtějte mně namluvit, že támdle Baťa má daně v cajku." "Jooo, o tom já nic nevim. Ale je přece jasný, že ten stát musí bejt taky z něčeho živej. Dyť se taky musí svítit na ulici." "No jasný. Na policajty se musí svítit, na kurvy, a na takovýhle jidášský exekutory, který otravujou celej národ. A pak na tydle tajtrdlikářský gigoly! Bych to tady nejradši podpálil, a měl bych pokoj!" "Prosim vás, támhle Truhlář se oběsil na záchodový rouře, a nic tím nevyřešil." [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Pro mě jeden z nezapomenutelných českých filmů. Nádherně vykreselující atmosféru doby a poeticky zachycující dnes již zaniklý svět starého Žižkova, v němž se odehrává nejen první velká hořkosladká láska hodného snílka Kajdy, ale také zoufalý existenční zápas jeho otce, drobného obuvníka Bursíka, který se díky úžasnému výkonu Vladimíra Menšíka dokázal nesmírně intenzívním prožitkem nesmazatelně vrýt do mé filmové paměti. A tak jako jsem kdysi dokonale chápal a dokázal si doslova prožít především to co cítil Kajda, dnes už stejně dokonale dokážu procítit také zoufalství jeho otce. Díky pane Kachyňo, díky za váš krásný smutný humorný i trpký poetický film. A vám páni herci, díky za to jak jste svým postavám dokázali vdechnout život. (11.08.2011)

Jedině postava Vladimíra Menšíka povznáší tenhle příběh o nepříliš šťastném osudu několika lidí. Asi jsem příliš velkej cynik, abych dokázal ocenit film o první lásce a to ještě takhle poetické a nešťastné první lásce. Vlastně mě jen zajímalo, co se z toho vyvrbí a tak jsem to dokoukal. Dva staříci-voyeuři na vyhlídce mě rozesmívali a naivní hloupost hlavního hrdiny mi přišla opravdu neuvěřitelná. Herecky je to, jako vlastně skoro všechny trochu kvalitněji obsazené filmy tehdejší doby, vysoce nadprůměrné. A i příběh vlastně byl docela propracovaný. Jen téma a konec, ze kterýho si měl asi každý vybrat to svý, nejsou podle mého vkusu. Každopádně je to ale zábavný snímek, který nás realisticky zavede do konce první republiky, jak ji zažíval jeden mladý kluk. (05.02.2007)

To by člověk nevěřil, kolik kurev kráčelo v 30. letech po českých chodnících. Kdyby člověk na pražském Žižkově vystřelil do vzduchu šíp, tak by zaručeně minimálně jedné prostřelil mozek. A vůbec, na Žižkově to byla samá ztracená existence. Takový Rudolf Hrušínský si zde zcela netradičně střihl pedofilního šmíráka sledujícího dalekohledem, kterak se mu v zahradě olizují dvě děti. Děj byl místy zajímavý více a místy méně. Rozhodně to byl takový menší herecký galakoncert. Minimálně, co se staršího hereckého osazenstva týče. Celkem zajímavá výpověď o nelehké době, radostech, a především poté strastech tamějšího obyvatelstva. Jsem rád, že jsem danou dobu nemusel absolvovat. Takové horší 3 hvězdy. (21.12.2016)

Výtečný Kachyňa, s Úhoři a Srnci patrně jeho nejlepší film. Poetický retro příběh ze staré Prahy, kterému není co vytknout, všichni herci padnou do svých postav jak ručně ušitá bota od mistra Bursíka. O Menšíkově mistrovství a Hrušinského v podstatě cameu netřeba dlouze bájit, ale Vaculík, Adamovská i Hrušínský jsou ohromně sympatická trojka a Tereza Pokorná předvedla jeden z nejsmyslnějších a nejpřirozenějších výkonů čs kinematografie, za její podblůzkovou scénu by jí měl patřit primát "nejhezčí filmová ňadra" století. Málokdy se podaří takhle se s postavami sžít, takže když včera film běžel v televizi, vypnul jsem ho chvíli před koncem, abych nemusel znovu koukat, jak Kajda ostrouhá. (01.05.2014)