Oznamuje se láskám vašim

Asi nejlepší Kachyňův film. Story pravdivá, realita předvedená tak, jak jsme s i dosud nějak nezvykli, bourání klišé, ovšem ne samoúčelně a za každou cenu. Zvrácenost války je tady předvedena daleko víc, než v záplavě tendenčních východoevropských veleděl....ve stejné době nás tandem Matějka - Adamec obdařili neuvěřitelně nesmyslnou a tendenční sračkou Rodáci. Je zajímavé, že tohle veledílo už stačili (a mám pocit, že ne jednou) dávat na TV Barrandov, mistrovský Kachyňův opus jsem v našich slavných veřejnoprávních ani soukromých televizích nezaznamenal už řadu let. Asi není vhodné předvádět, že i Češi byli hloupí náckové a mezi Němci (a ještě nota bene v řadách aristokracie) byli lidé slušní a lidští. Hodně smutný film, ale takhle to asi bylo a kvalitní filmy nás často nutí domýšlet příběhy. Co by se asi stalo, kdyby Ulrika nezmizela při bombardování? Kde by ti dva nešťastníci žili? Jak? Jak by se na ně dívali? Ty otázky bychom si měli připomínat s každou oslavou konce války a "vítězství na fašismem". To není ani schvalování nacistismu a Hitlera, to není zpochybňování poválečného uspořádání, vždycky je třeba si připomenout slova nedávno zesnulého spolkového prezidenta Richarda von Weiszeckera z roku 1985, ale vše je jenom o lidech a ti jsou v zásadě vždycky stejní. Jak napsal Karel Čapek . Kdo byl slušný, byl slušný vždycky.....člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. (03.03.2015)

Vkusne natočená "červená knižnica" na pozadí tragických dejinných udalostí. Znie to trochu umelecky nedôveryhodne, avšak Kachyňa je iná trieda a do príbehu lásky dokáže nacpať viac, ako by sa pokúsilo množstvo tuctových režisérov. Mňa potešilo sústredenie deja na rieku, loď vždy predstavuje určitú formu slobody, až revolty a zároveň na rieke nevidíme hranice, že. Začnem si odškrtávať filmy, zaoberajúce sa bombardovaním Drážďan, zatiaľ u mňa vedie Slaughterhouse 5. Škoda, že Vaculíka má publikum zaškatuľkovaného v iných typoch úloh, pretože mi pripadal ako "oznamovateľ láskej svojej" presvedčivý. Hrubešová ukázala to, čo od nej všetci chceli, teda nahé telo, ale ona tam aj hraje a nepôsobí to vôbec rušivo. Aj napriek spomenutým umeleckým kladom sa pre ženy môže jednať o dosť zásadné slzotvorné dielo československej kinematografie. Ak by bol film známejší a častejšie vysielaný. (18.06.2014)

Přemýšlel jsem, jestli nemám dát o hvězdičku míň, když v tomto filmu mluví Němci česky (a Češi s Němci taky). Na tenhle film mám ovšem vzpomínky z premiéry, kdy jsem ho pokládal za jeden z nejlepších filmů té doby. A on s sebou nese jednu myšlenku, ve své době přelomovou. Obyčejný Němec byl taky jenom člověk se stejnými starostmi a radostmi jako kdokoliv jiný a jinde ve světě. Že nechali Hitlera dostat k moci, že se dokázali jeho zrůdnými myšlenkami zfanatizovat, je jedna stránka věci. Ale mnozí z nich chtěli jen přežít. A láska se neptá, ke které straně ten druhý patří. Proti námitkám otce M. Moravce vystupuje v závěru filmu Karel s pádnými argumenty. A lidské utrpení bylo stejné na obou stranách. Bombardování Drážďan a vyvraždění nevinných civilistů americkými a britskými bombardéry možná bylo omylem, ale především bylo zbytečným masakrem, přičemž skutečné viníky chránili i západní spojenci, když jim demokraticky pomohli ukrýt se v Jižní Americe... Kachyňa točil skvělé filmy, výborně vedl herce, škoda, že Vaculíkova hvězda brzy zapadla - a Markétina také. I ta erotika byla na svou dobu odvážná. (29.04.2017)

Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. (05.11.2007)

Malá, jednoduchá romance geniálně zasazená do konce války v Drážďanech. Mladá Markéta Hrubešová je navíc tak krásně rozomilá, že se ani Vaculíkovi nelze divit. Možná se i zároveň jedná o jeden z prvních českých filmů, kdě nejsou Němci za druhé světové války vylíčeni jako fanatické zlo. Dokonce i hrdinčin otec, velitel zajateckého tábora není zrůdou v lidské podobě. (04.12.2008)