Práče

Vzpomínky na dětství a povinné angažované filmy jsou vždy tíživou chmurou. Revize zralého věku buď tento dojem raného věku potvrzuje, nebo naopak od základů bourá. Jistým vodítkem při hledání odpovědi na tuto otázku jsou v případě PRÁČETE jména tvůrců filmu, ale i doba jeho vzniku. Bez výjimky se jedná o jména jasná a často i o špičkové osobnosti. V Kachyňově tvorbě představuje PRÁČE volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl: AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), ROBINSONKA a PAVLÍNKA (obě 1974), POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981) a famózní seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984). Neobvyklý pohled do života týlových složek 1. československého armádního sboru během nejtěžších dnů karpatsko-dukelské operace připomíná svou atmosférou slavný Bondarčukův film OSUD ČLOVĚKA natočený o rok dříve podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Válka, aniž se stírá cokoliv z jejích hrůz, je tu stále tak trochu dětskou hrou obohacenou o hrozivé rysy bezprostřední zkušenosti s dospělým světem koncentračního tábora. Věrohodně působí i příhoda s krávou a holčičkou i česko-slovenské dětské přátelství, které z ní vzniká. Poetický obraz dětského světa vrcholí symbolicky překročením československé státní hranice 6. října 1944 (pomíjím o zhruba 6 týdnů mladší vstup sovětských vojsk na území Podkarpatské Ukrajiny), jímž se psychologicky láme průběh války z pohledu našeho druhoodbojového exilu. Exil vlastně končí a obnovená československá státnost pokračuje a sílí každou hodinou, každým dnem, týdnem i měsícem, které přibližují konec druhé světové války. Obraz, podepřený kvalitními výkony všech protagonistů s jasnou dominancí slovenského velikána Gustáva Valacha, i po letech a přes propast desetiletí přibližuje válečné hrůzy také dětem naší doby. V této souvislosti zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik jsou zralé generace naší současnosti s to pochopit hloubku a závažnost tohoto Kachyňova pozoruhodně zralého, civilně pojatého svědectví. (27.01.2008)

Je úplně jedno, zda se jedná o film ze západní nebo východní fronty. Pro mne je důležitý příběh, který z filmu vyplývá, který popisuje lidskost, která z filmu vyznívá. Žádná válka není dobrá, protože ničí rodiny, dělá z lidí ještě větší zvěř, než sami jsou. Z války nemůže vzniknout nic dobrého, ať si to zdůvodňuje kdo chce, jak chce. V tomto filmu jsem viděl drobná hrdinství lidí, kteří byli hrdinové, i když nebyli v první linii. (30.09.2009)

Rád som si tento film pripomenul. Kachyňa v mnohých scénach navodil krásnu atmosféru, ale vždy ju zhodil zbytočným "hraním sa na skauta a vojaka", ktoré v podaní malého chlapca išli po čase na nervy. Ale chlapec to bol milý, za to, čo mu tvorcovia pchali do úst, on nemôže. Ešteže z lesa vyšlo slovenské dievčatko z Porubky aj s kravou Lysaňou. To bolo oživenie, ktoré mohlo prísť o čosi skôr. To dievčatko ma fakt dojalo. "A keby som ich poprosila, že chcem ísť k mamke?"...Skoro mi slza vyšla, do frasa, musím sa vzpamätať, veď som z východu...Možno ma to dojalo preto, lebo presne také dievčatko mám doma. Trošku ma zaskočil Gustáv Valach, ktorý hral koktajúceho českého vojaka. Ako Slovák mohol kľudne rozprávať a koktať aj po slovensky. Vo filme je trochu cítiť komunistický dohľad a takú jemnú propagandu, ale možno bol Kachyňa skautom. Tak som si pri praní aspoň zaspieval s tým milým dievčatkom. "A-ja-hojaja, ruža z Dunaja"...60%. (24.06.2012)

„Podívej Frantíku, to už za Žižky měli kluci jako ty praky. Praky, povídám! A v nich oblázky. A když se přiblížili křižáci, fííí! Spustili na ně takovou sprchu kamení, až milejm rytířům pukaly hlavy. A těm chlapcům se říkalo práčata!“ A první Františkův bojový úkol na sebe nenechá dlouho čekat… Práče nabízí úsměvné, ale ne vždy jednoduché soužití vojáků a kluka z koncentráku. Neb ač se k němu všichni snaží chovat jako hodní strýčkové i starostliví otcové zároveň, František je ambiciózní, tvrdohlavý a netouží po rozvážení mýdla, nýbrž po dobrodružství, což se dá u mladého (e)léva pochopit. Práče si ponechává převažující dětskou optiku, což mu jen pomáhá. A hlavně, vše kočíruje Kachyňa vcelku citlivě, takže se z toho nestává prachobyčejná vojenská agitka z války (i když k ní má snímek občas nakročeno), pořád je zde místo i pro režisérovo typické výrazivo (podtržené Illíkovou kamerou), jakkoliv je ho tu méně než v jiných jeho filmech. Ty slabší 4* přece jen dám. „Tak děti, a teď udělejte ten nejdelší a největší krok. Tak…vítám vás! Doma.“ (29.08.2021)

Mam rad praci Karla Kachyni a jeho vykresleni pribehu. Pokud budeme Prace vnimat jako rodinny/detsky film, pak je vse v poradku a myslim, ze i po letech se snimek, zvlast chlapcum bude libit. Jinak bych ale film vubec nezaradil jako valecny ci drama, to by bylo hodne spatne. Parta hodnych strycku co na fronte perou docista do cista, myslim, ze se film mohl dotknout vojaku, bojujicich na vychodni fronte. Ne vsechny herecke vykony byly dobre, vynikajici byla Maruska Magdolenova. Priznam se, ze jsem mel problem s postavou Frantiska, ktery nenesl ani minimalni znamku pobytu v koncentraku ( s vyjimkou cisla a pohmozdenin na zadech ) a choval se jako rozmazleny spratek, kradl naboje, zbrane, hazel po holce jablkem, delil se tak, ze si vetsi kus nechal... Zaver byl ale, az pohadkovy a Kachynsky, vice jak tri hvezdicky ze sebe ale nevymacknu. (24.03.2009)