Matrix Resurrections

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky] (23.12.2021)

Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla. Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama. Více zde. (23.12.2021)

Pane jo, to jim to sponzoroval nějaký výrobce malých hrnečků na kafe? Jinak si musím pořád připomínat, že nesmysly existovaly vždycky, není to tak, že by se ty naše objevily jen tak a najednou. Stejně jako je to vždycky smutné, když se pořád dokola ukazuje, že talent nebyl talent, ale náhoda. Aby mohl tento příběh dávat divákovi smysl, musel by mít film tak osm hodin. Za jedno se tam extrémně moc mluví a skoro nic z těch důležitých věcí se neděje mimoslovně. Musela jsem se chvíli zamyslet, jestli tím trpěl i první Matrix. Určitě ne tolik jako dvojka a trojka, ale nejspíš trošku jo, nicméně tam to "nevadilo", protože se tam mluvilo o vztazích a skutečnostech, které už byly ustanovené a kterých byli diváci ve filmu svědky a nebo jako legitimní "character development", takže tolik neškodilo, že si sem tam někdo zamonologuje. Tady jenom Keanu toporně reaguje dead-inside výrazem na nekonečný proud popisu věcí minulých a vysvětlování věcí současných a v jeho novém příběhu se tak vlastně nic neděje. Vztahy se Smithem a terapeutem jsou bezvýznamné, já jsem neviděla, čím si spolu prošli, pro mě jejich "konflikt" nebo "dualita" nic neznamenají, protože si tento film nedal žádnou práci, aby to vybudoval. Cokoliv řekne nový Smith je prázdné a směšné, protože si svou pozici oponenta ničím nezasloužil, ničím se sám nevyznačuje, a odkazuje se výsostně jenom na věci z ostatních filmů. To prostě nestačí. Navíc Keanu ani není hlavní postava, protože je celou dobu pasivní, tou je spíš ta modrovlasá holka, jenomže ta už vůbec nemá žádnou vlastní agendu, funguje jenom jako chodící expozice. Merovingianovy výkřiky o tom, že dřív bylo všechno umění lepší jsou potom vyloženě na ránu, klasická známka tvůrce, který absolutně ztratil půdu pod nohama a nemá co svým dílem vyjádřit kromě výkřiku, že "we live in a society". Připomíná mi to Shyamalanovo fňukání, že dřív lidi chodili do kina na jeho super cool smart ultra surprising filmy a dneska už chodí jenom na stupidní komiksovky nebo co hůř jen doma koukaj na virální videa a mozky nepoužívaj, takže "chytří" filmaři jako on a jejich nové výtvory neprávem upadají v zapomnění. No a už jsem zase sama sebe vyhecovala k totálnímu rozčílení, proč já se na ty filmy dívám, když vím, že se mi nebudou líbit. (04.01.2022)

Bída jako ten cover Rageů, co hraje pod závěrečnými titulky. Sice nová instrumentace a ženský hlas, ale stejně to jde sotva doposlouchat. Nový Matrix se tváří rádoby podvratně, je od první chvíle hrozně meta a staví na hlavu oblouk trilogie, ale nakonec se stejně vrátí k úplně generické hrdinské (love)story se spornou vnitřní logikou co se týče vývoje postav i jejich působení v realitě vs. v Matrixu. Resurrections rozkopává něco starého (co už mimochodem elegantně reflektovalo nebinární vidění světa, i bez růžových županů), aniž by přineslo něco nosného nového. Wachowská se sice vysmívá hollywoodským sequelům a frančízám, ale stejně za tučný peníz ten sequel frančízy pro Holywood natočí. Protože prachy nesmrdí - a i když vlastně moc není co doříkávat, stačí si vycucat z prstu, že to minule vlastně tak úplně nedopadlo, a může se znovu bojovat. Jen v pootočeném setupu s postavami, které buď přišly z nejakého MatrixConu nebo rovnou z devadesátkového televizního seriálu. Akce je tragikomická. Vizuál na úrovni Jupitera, tedy daleko předaleko za přelomovou trilogií. Atmosféra nulová. Napětí záporné. Výprava jak z televizní komedie. Kostýmy častěji směšné než cool. Noví herci bez charismatu a Keanu místy smutně toporný. A některé scény k nerozeznání od skečů ze Saturday Night Live (třeba nové brýle Morphea). Může si dovolit podvratný sequel, co se vysmívá bullet-timeu takhle tuctové řemeslo? U mnohých asi ano. Scéna s psychopatickým Merovingianem a jeho náhodným generátorem popkulturní kritiky a rádoby velká bitka na schodech už jsou za mě ale rovnou hlasitou přihláškou o Zlatou malinu, protože to jsou pokusy o přesah Matrixu jak od tvůrců Venoma 2. Spíš ještě horší. Pro mě tragickej, bezcennej shit, co se vás snaží opít pomrkáváním, ironií a sebereflexivními a sebeshazujícími obezličkami, ale sám působí směšně. Což vůbec nevylučuje, že tomu Douglas a další naratologové můžou dát 100%. (21.12.2021)

Takový podivný apendix, kde paradoxně perfektně funguje první část filmu, která je plná sebeparodování a všeobecně je tak meta, že by jí mohlo kde jaké indie, festivalové podobenství závidět a dojde i na vyložené vyznání k neúctě k studiové politice (někdo by řekl, že je prostě pošlou do p****e). Bohužel pak se objeví druhá půlka která je... Na hovno, popravdě. Upřímně, je to nakonec lepší, než jsem čekal, ale pořád je to v každém jednotlivém ohledu horší, než libovolný předchozí Matrix film, postavy nemají charisma, Neo vypadá jako profesor Snape v depresích, akce je o dva řády horší, barevná paleta vůbec nesedí... Přitom samotný nástřel nového příběhu vůbec není tak špatný. Ono to celé vlastně není tak špatné. Jenom to v žádném případě není tak dobré, jak by Matrix měl být a Resurrections se zdálky dívá na záda druhému a třetímu dílu a absolutně nedosahuje ničeho, proč je skvělý první film série, nebo neprávem opomíjený animatrix. (06.03.2022)