Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Možno sa jedná aj o to najlepšie roadmovie, to nepreháňam. Jediná vec čo by som tomuto filmu vytkol je jeho stopaž, ja som sa totiž do toho tak vžil, že by som to dokázal sledovať aj tri hodiny. Dodám snáď len : "Zdvíhaj zadok, hovorí Johnny Cash. Ticho, hrajú Rock! Nechápem, autobus plný vodky a oni idú pozerať na zrúcaniny." :) asi takto to momentálne cítim aj ja....a zrejme si ho idem pozrieť ešte raz. ()
Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde. ()
Aki Kaurismäki má krásnou úchylku. Dovede natočit film o lidech, kteří nic neznamenají, nic nedělají, pouze chlastaj a kouřej. V tomto případě jsou to ještě impotenti. Matti Pellonpää, legendární finský herec je v tomto road movie neskutečně skvělý. Většinu filmů vypínám po 14. minutě, tady jsem po tom ani jednou nezatoužil. Co ti mlčenliví blbci ještě poserou? "V 62. jsem byl na lyžích v Československu. Pak nás vzali na nějakou zříceninu do Hradce Králového. Proč se kodrcat až sem, zřícenin máme dost a autobus byl plný vodky." ()
Aki Kaurismäki mě vždycky nějakým způsobem dostane. Podařilo se mu natočit (skoro) němý film, i film ze 60. let, který působil velice autenticky. I jiných filmů je patrná jistá míra stylizace, tady navodila černobílá fotografie dojem šedesátek naprosto spolehlivě. Humor byl jemný, spíše úsměvný, než hlasitý, o to příjemnější. ()
Na své si přijdou především milovníci kávy, vodky, cigaret a dlouhého předlouhého mlčení. Jinak asi v polovině filmu zazněla z úst jedné hrdinek věta příznačná pro celou tuhle nezvyklou road-movie: "Já se začínám nudit. A ty?" Faktem je, že až na pár výjimečných dialogů si na téhle cestě člověk moc zábavy neužil. Být film delší, tak nevím, nevím... ()
Reklama