120 BPM

Snímek natočený s jakýmsi přirozeným odstupem k divákovi. Nijak zvlášť nevyzdvihuje hlavní postavy. Vůbec se zde netlačí na pilu, jede si svým pomalejším tempem. Přesto se člověk i přes delší stopáž vůbec nenudí. Parádní hudba a velice mě překvapily odvážně natočené erotické scény, věřím, že spoustě homofobním lidem se to nemuselo vůbec zamlouvat. Jelikož já k nim nepatřím, tématika HIV a AIDS mě zajímá a na konci ukápla i nějaká ta slzička, tudíž hodnotím za 75%. (03.12.2017)

Film má přemrštěnou stopáž a myslel jsem, že éra filmů o AIDS už pominula. Ale BPM (znamená údery za minutu) je krásný film plný dramatu a humoru, lásky a politiky, argumentů a akce. Film zachytil velmi živě naléhavost a turbulence období, ve kterém epidemie AIDS řádila s plnou silou. Film říká, že život je láska, boj a radost být s druhými. Je to filosofická debata. Naděje v temných časech, balancování mezi životem a smrtí. Prázdná hudba a kouzelné taneční psychoscény odpovídá povrchnímu životu hrdinů. Scéna po hodině a padesáti minutách kdy jeden gay vymlaskne druhému umírajícímu na nemocničním lůžku penis mě trochu zaskočila, ale asi je to v téhle komunitě ve Francii běžné. Při sledování filmu 120 BPM si člověk uvědomí, že může soucítit s někým, s kým si myslel, že by dřív nikdy nesoucítil. Film proběhl našimi kiny a loni poměrně nečekaně zvítězil na festivalu v Cannes. Snímek je možná stejně důležitý, jako bylo drama Philadelphia o gayovi umírajícím na AIDS. Elektronickou hudbu, kterou poslouchali hrdinové už poslední dobou nemusím. (04.12.2019)

Možno svojim spôsobom prínosný film, možno potrebný fakt, na ktorý je treba jemne poukázať. Na druhú stranu si nie som istá, či mi viac vadili až príliš hubatí francúzi, debilní protestanti (čo mi osobne príde ako odporný koníček), príliš dlhá stopáž, alebo ma to jednoducho všeobecne nebavilo. V tomto prípade nemôžem povedať, že film je zlý, ale hovorím, že to do konca nevydržím. (12.03.2019)

Tých filmov o homosexuáloch je v poslednej dobe už fakt moc, viac ako húb po daždi. Tu ma celkom zaujal popis k filmu a nazdával som sa, že to bude niečo na spôsob vynikajúceho amerického TV filmu The Normal Heart, ktorý ma veľmi milo prekvapil. Ale žiaľ, Francúzi ma v ich podaní HIV aktivizmu absolútne nezaujali. Práve naopak! Zatiaľ čo v tom americkom filme aj bežný človek čiastočne sympatizoval s odhodlanými aktivistami s vírusom HIV, tu mi prišla táto aktivistická partia totálne arogantná a egoistická. Tie ich aktivity a správanie boli absolútne nesympatické a za čiarou akejkoľvek slušnosti. Akoby len oni boli tí najdôležitejší na svete. A keď prídu vedci prezentovať v akom štádiu sa nachádza výskum, tak ich dobre že nezbijú? No a potom sa ešte chudáčikovia čudujú, že ich majú za gaunerov a majú ľudia voči ním predsudky. Veď bodaj by nie. Tento film vo mne nevyvolal ani kúsok sympatie k postávam, ale skôr znechutenie z toho ako sa niekto môže takto arogantne správať (a bohužiaľ, takto excentricky sa prezentujú aktivisti aj reálne). (10.08.2018)

Hnus.... pokud bych byl v kanclu a nějací nakažení by po mne házeli krev, tak by nedožili rána!!! Nevím, zda natočení takového filmu mělo za cíl soucítění s nakaženými? U mne to naopak vytvořilo odpor.. Na film jsem se podíval jen protože byl v první TOP desítce filmů tohoto roku. Kdybych věděl, že se přes 2 hodiny jen kecá o AIDS, tak bych tuto sračku z daleka obešel. (19.08.2018)