Roma

Mám pocit, že pokud bych se chtěla nazývat filmovým znalcem, Roma by se mi měla líbit. Já jím ale ani trochu nejsem. Jsem prostě jen běžný divák. Koukám na filmy, u kterých předpokládám, že by mě mohly bavit, a nebo na ty, u kterých chci zjistit, jestli mě náhodou nebudou bavit. Tenhle film patřil do té druhé skupiny. Odpověď jsem nalezla. Roma mě příliš nebavila. Byla na mě moc "art" a vleklá. Co tomuhle filmu ale upřít nemůžu, je atmosféra a zajímavá kamera. Film má určitě další hodnoty, já je ale bohužel alespoň zatím neumím pořádně docenit. (24.03.2019)

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)

Dlouho si nepamatuji, že bych od premiéry filmu slyšel ze všech stran takové neutuchající ódy. Zákonitě jsem tak očekával něco velkého a výjimečného, zvlášť když je autorem Alfonso Cuarón, jehož Potomci lidí jsou pro mě osobně jedním z nejlepších filmů historie. Roma tak zcela logicky zůstala poněkud za očekáváním, ač nemůžu říct, že by pro mě byla tak velkým zklamáním, jako pro řadu lidí okolo mě. Cuarón nevypráví příběh, naopak se snaží zachytit životní okamžiky a momenty a za pomoci několika pojících linek dává dohromady dílo, které je především o pocitech a emocích. Je cítit, jak moc osobním snímkem Roma pro Cuaróna je. V mnoha scénách díky tomu dokáže zachytit vše, co zachytit jde, jindy ho naopak citová zainteresovanost trochu podráží a dělá z Romy větší bizar art, než by se asi slušelo. V několika momentech jsem se i docela nudil, jindy jsem byl naopak stržen vizuální obratností a Cuarónovou schopností manipulace s předkamerovým prostorem. Událostí roku pro mě Roma rozhodně není, výjimečným filmem ale bezpochyby je a bude. 7/10 (29.01.2019)

Zástupce toho druhu filmů, kde se vám na pozadí lidských osudů nenápadně odvíjí i příběh jedné země. Nevyzpytatelná příroda, vyhrocená politická situace a sociální rozdíly. A to vše jen tak mimochodem, jako součást obyčejného každodenního života. Formálně dokonalé, a přitom obyčejně dojemné a hezké... Roma by v devadesátých letech působila jako klasický film z filmového klubu. Dnes je to neuvěřitelné zjevení, které nám připomíná, proč má kinematografie smysl. (20.12.2018)

Cuarónovi nelze upřít, že se jedná o Pána filmaře. Bohužel nebudu mít potřebu si tuto jeho intimní záležitost pouštět znovu. S Romou to bude u mě podobně jako s Biutiful. Technicky dokonalé drama na jedno podívání. Vždy raději sáhnu po filmech, kde se toho zdánlivě děje trošku více, než o krátké životní etapě jedné mexické služky. 65% (23.02.2020)