The Florida Project

Co s floridskými, chudými, nevychovanými a poflakujícími se fakany během jejich letních prázdnin? Aneb Florida není jen o koktejlech, předraženém jídle, bydlením v obřích přepychových letních vilách a plavbách na luxusních lodích…Možná nejtěžší je se vypořádat se sympatiemi k problémovým, „frackovitým“ hlavním hrdinům, kteří za svůj společenský status, rodiče a tím pádem i chování vlastně nemohou. Sledovat odvrácenou stranu života na Floridě mě bavilo, i když to Baker s depresí nijak nepřeháněl a film tak měl převážně odlehčenou, místy až úsměvnou atmosféru. Některé povědomé znaky jsem znal už z předchozí Starlet, která mě ostatně k projekci namotivovala, přesto je tenhle film trochu jiný (včetně hodně otevřeného konce, jenž mě ovšem v tomto případě spíš nesedl). Snímek stojí za zhlédnutí i kvůli hercům, netáhne ho totiž jen osvědčený veterán Dafoe (přísný, ale přitom dobrosrdečný správce Bobby), ale především dětští herci, kteří bylo opravdu výborní (Prince, Cotto). Slušné 4*, jsem zvědavý, jestli mě Barker potěší i příště. (23.08.2020)

To, co nevidíte přes plot, když jste v zábavním parku. Dětský film s dospělým pohledem. Nebo dospělý film s dětským pohledem. Vyberte si sami. Tohle mě pěkně sežvejkalo. Charakterově i herecky (na to, že je tohle první role Brii Vinaite a dostala se k ní vlastně jako slepá k houslím, tak to tedy smekám) skvělá záležitost. Myslím, že děti si natáčení toho filmu fakt dost užili. Tohle je prostě skvěle naladěný a odehraný koncert. (21.04.2020)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Baker mi sedl už u Tangerine, což byl rozhodně spornější počin, ale z tohoto snímku mám jasný pocit vytříbenosti jeho filmařského vkusu. Opravdu bravurně celé dvě hodiny podává divákovi pohled očima dítěte na chudobu, nezaměstnanost atd. O dětském výkonu Brooklyn Prince není třeba mluvit, je fantastická, jen kdo ví, do jaké míry je sebou a do jaké tohle musela hrát. Její uplakaná scéna na konci mě dostala. (15.07.2018)

The Florida Project je film o třech pizdách. První nespatříte, ale její dědictví je znát na každém kroku v podobě chování starší ze dvou hrdinek snímku. Také ona měla matku, která svou (ne)výchovou předala své hodnoty a styl života dceři, pizdy se totiž recyklují. Dovolím si polemizovat se dvěma názory, které v komentářích často zaznívají. Nejde o příběh lidí ze dna americké společnosti. Obyvatelé laciných hotýlků z okolí Las Vegas mají sice k prosperitě daleko, mohou si ale dovolit pravidelné platby za střechu nad hlavou a nehladoví. Skutečné dno tvoří četní bezdomovci, obyvatelé rozpadávajících se městských ghet a rezervací. Šokující procento Američanů trpí podvýživou, nemá na léky a zaplacení základních služeb. Protagonistky filmu budou s největší pravděpodobností na svém sestupu dále aktivně pracovat a seznámí se se dnem americké společnosti ve stáří, až nepůjde prodávat své tělo opotřebované tabákem, alkoholem a tvrdými drogami. Životní styl a nastavení jim neumožní založit funkční rodinu a opřít se o své partnery a děti. Za druhé: Ty holky vážně necítí zoufalství a beznaděj. Život si užívají jako málokdo. Nelámou si hlavu s budoucností a dovedou být kreativní při obstarávání zdrojů a nemají ani špatné spaní ze svých eskapád. Trpí jejich okolí. Ti, co se musí vyrovnávat s následky jejich činů. Mimochodem, to, co komentující vnímají jako příchod zkázy, je ve skutečnosti jediná jiskřička naděje v tom nekonečném marasmu. Kdo se nechá unést pláčem šestileté holčičky a nevnímá, že pokud je něčí obětí, tak jedině své matky, ten nemá rozum. Sean Baker si zaslouží uznání za výběr hlavních představitelů a bezchybnou práci s neherci. Filmově nejvíc vyčnívá hluboce lidská postava manažera hotelu, který dobře zná své ovečky, ani na okamžik nepodléhá naivitě, ale jedná citlivě a se snahou v rámci možností pomáhat. Tady se Williem Dafoe vytáhl k jednomu z nejpřesvědčivějších výkonů své kariéry. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2020)