Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e

Jo, tak tohle je jedno z anime, které by si pokračování určitě zasloužilo. Máme tu v podstatě miniaturní stát v podobě školy, kdy studenti dostávají body a zároveň je utrácí. Kromě toho jsou tu pravidla, o nichž toho moc neví a je jen na nich, jak se ve všem zvládnou orientovat. Prvních šest epizod + ta poslední jsou opravdu na úrovni, ty další jsou pak o něco slabší a do celého konceptu mi až tak neseděly. Postavy jsou zde vymyšlené ale velice dobře a občas je těžké odhadnout, jaká daná postava vlastně je. Pokud se další sérky nedočkám, asi výjimečně začnu číst novely, protože tahle politická hra ve školním systému je opravdu povedená. 80% (20.07.2020)

Už na první obrazovce mi bylo jasné, že půjde o kvalitní light novel komedii, začíná to totiž citátem od Nietzscheho a po krátké scéně v autobuse (kde se pár středoškolských voličů Svobodných/fanoušků Ayn Randové dohaduje o tom, zda je morálně správné pouštět staré lidi si sednout) dojde na určení prostředí, kterým je (jak jinak) střední škola. Ta má být jakousi meritokracií, která je v podstatě objektivistickým vlhkým snem, a dostává se na postavy. Náš protagonista se ze začátku zdá být tichým, cynickým samotářem, u kterého se časem objeví typická debilní klišé backstory - ostatní postavy na tom nejsou líp, jde o čisté archetypy, opakující se už pomilionkráté... a do toho všeho nám tu cpou další citáty a "hluboké" otázky typu "jsou si všichni lidé opravdu rovni?", a dostane se dokonce i na spoustu vynuceného naprosto nekompetentního dramatu... abych nezapomněl na produkční stránku - jde víceméně o průměr měnící se v nadprůměr, když jde o fanservis, o který jde cekem často - podle mých předchozích zkušeností se studiem Lerche celkem běžná věc; soundtrack je vždy průměr a nemá cenu se o něm zmiňovat. Takže sorry, ale ve výsledku jde o píčovinu největšího kalibru... 3/10. (16.11.2017)

[1. série] Nejpříjemnější překvapení jinak velmi bídné letní sezóny. Člověk by čekal při shlédnutí na plakát nějaký prachobyčejný školní slice s možnou mírnou deviací hlavních postav od zaběhlých standardů, čemuž nejen dost napovídala poklidná LN předloha i manga, ale i zprvu špatně zasazené tagy jako "komedie" či "romantika". Víc jsem se zmýlit ale nemohl. Studio Lerche k tomu přistoupilo rázně a hutně stlačilo příběh, aby se vyhnulo nudným pasážím a naservíroval nezvykle napínavou podívanou. Není čas řešit blbosti typu kroužky nebo festivaly, zde se hraje vysoká hra přežití na škole s hodně obskurními pravidly, které smrdí levotou. Ústřední duo disponuje nadprůměrným inteligenčním kvocientem k nahlížení za oponu a odhodláním s tím něco provést. Jenže ouha! Je velmi záhy evidentní, že postavy ani zdaleka o sobě neříkají ostatním pravdu a to ani divákům. Atmosféra tím udržuje vysokou míru napětí; tajemství a triky jsou náplní pomalu každé epizody, postavy se neustále předbíhají v tom, kdo je víc neupřímný, a celé to vypadá jako jedna velká důmyslná hra. Ano, pro některé může být velkou kaňkou poměrně vydatně použitý fanservis (animace je tomu adekvátně uzpůsobená, takže je rozhodně na co koukat) a zvlášť epizoda 7 v tomto ohledu pro mě téměř úspěšně zničila svou nesmyslnou existencí celý seriál. Vše zachránil šmrncovní, gradující, mírně odhalující a na další sérii nabádající závěr. Jak už jsem zmínil výše, toto anime výjimečně disponuje nezvykle silnou hlavní postavou. Ayanokouji je tajemný jak pověstný vrchol ledovce, slalomuje mezi zaběhlými klišé, nepotřebuje harém (i když je mu defakto k dispozici), sympaticky koná a vyvarovává se chyb. A i když je jeho sekundantka Horikita sem tam milá jak šváb na toaletě, nejde říct, že by jí to nepálilo. Celkově nemůžu říct ani popel, bavil jsem se královsky a těším se na případnou druhou sezónu. Dramatické 4* (27.09.2017)

"Jsou si lidé skutečně rovni?" Ptá se hlavní hrdina Ayanokouji hlubokomyslně. A odpověď je pochopitelně ne, nikdo se ti nevyrovná Ayanokouji, ty tajemný superinteligentní filosofe, mistře bojových umění a spasiteli roztomilých kozatých školaček. A ty to víš a trápíš se tím, proto své polobožské schopnosti skrýváš, děláš ze sebe schválně průměrného smrtelníka, ale co naplat, i přes veškerou šarádu tvá genialita vyvěrá ven a činí ze všech nepřátel bezbranné slabochy a z rozkroků tvých spolužaček Niagarské vodopády. Och, jaký to úděl, jaké to drama! Nechceš být na očích, pracuješ ze stínů,takže většina lidí nedokáže rozpoznat tvojí hloubku, ale tví učitelé a přátelé odhalují tvou skutečnou bytnost, s hlubokým respektem vzhlížejí na tvou všestrannou dokonalost a vedou s tebou nesmírně hluboké debaty o podstatě lidské existence a společnosti (dramatický záběr na postavu:"lidská společnosti si není rovna" tududú rozehraje se dramatická hudba, dramatický záběr na druhou postavu "lidská společnost by si měla být rovna", ... geniální). A aby té hlubokomyslnosti nebylo málo, nechybí pochopitelně filosofická moudra na počátku každého dílu, protože nic nedokáže orámovat dvacetiminutový díl o hledání zloděje kalhotek lépe, než nějaký ten citát od Schopenhauera ... (23.01.2018)

První díly se mi dost líbily. Jednak jsem se nemoh vynakoukat na ty zvláštní duhové očí ...většiny postav.. no a především mě oslovil asociální, věčně zamyšlený hlavní hrdina, který coby odtažitý pozorovatel a současně schopný manipulant anime naprosto dominuje. Nejasné intriky a tušení podivných her a plánů na pozadí dělají anime napínavým... a za pozornost stojí i atraktivní, byť trochu nevyzrálá "hlavní" hrdinka... Bohužel, za dvanáct dílů konec, nikoliv v tom nejlepším, nikoliv s nějakým vysvětlením či uzavřením, natož pak závěrem... v podstatě rozjeté, jak v prostřed série ...najednou zvonec a netradičního anime ..je konec. Druhá série se nechystá a tak anime holt asi skončí v propadlišti dějin. Ztracený potenciál. Smutné. 50% (02.04.2021)