Obrácení Ferdyše Pištory

Místy možná těžkopádně, přesto však přesvědčivě artikulovaná proměna člověka, který neumí žít (a ví to), v člověka, který stále ještě neumí žít a už to neví, protože na dně, kam klesl, cítí bít jakési pomyslné srdce, které mu připadá jako dosažená spása - jako věčný prs, který ho bude do skonání kojit. Ten mechanický tlukot však srdce, a to mateřské především, jen připomíná. Je to jen zdrobnělina všudypřítomného městského hluku, který v ústech dusí píseň i dech. Z Ferdyše se rodí diktátor. Ale není to vědomý obrat. Je to zbloudění: stejně jako očištěná hříšnice, slečna a sestra z Armády spásy nedokáže uchopit svůj život jako dar, který nelze bezezbytku prohrát v smilstvech, krádežích a prohrách, tak ani hříšník neumí vzít svou znovuzrozenou dětskou čistotu jako cosi nejpřirozenějšího. A tak se musí střetnout lež s menší lží a dospět v pravdu, která si na pravdu jen hraje.- - Zcela nemístné mi ale přišlo prokládání tohoto brechtovského dramatu sprostou emigrantskou epizodou: přišla mi zbytečná, zkreslující, schematická - jako by otevírala na jedné straně brány sovětské kontrarozvědce a na druhé brány gulagu. (30.05.2020)

Režie a dost mizerné výkony většiny herců výsledný dojem kazí. Dobrá byla hudba, na svou dobu byly dobré i některé nápady kameramana (Stallich byl skvělý); Zdeněk Štěpánek zapomínal, že nehraje v Národním divadle, ale ve filmu a hezká průvodní písnička v jeho podání moc nevyzněla, Plachta tentokrát topornější. V záběru se poprvé před kamerou mihla Lída Baarová, to je ale spíše zajímavost. Zajímavé byly ovšem záběry exteriéru, především Staroměstského náměstí a prostranství před nádražím. Za nejlepší scénu považuji bitku manželů Vojty a Smolíkové. I když přihlédnu, že zvukový film byl v roce 1931 v začátcích, dávám jen dvě hvězdičky. (13.01.2016)

Film ze začátků zvukové filmu, který si zjevně nekladl nějaké vyšší cíle, ale zas tak špatný v celkovém kontextu dané doby nebyl. Výraznějšího úspěchu se nikdy nedočkal, nejspíš šlo o nově restaurovanou verzi, která dlouho nečinně ležela ladem ve NFA. Původně jsem si myslel, že jsem film kdysi před dlouhou dobou viděl, ale bohužel jsem se mýlil. Zjevná nepříliš dobrá technická kvalita se dala očekávat, hudba zde potlačuje zvuk-dialog, navíc většina důležitých scén se odehrává ve tmě, škoda..No nic, to by se dalo omluvit...Film dělaly filmem především role, ať už šlo o méně nebo více zdařilý přepis Langrovy hry. Zdeněk Štěpánek roli protřelého kasaře a později napraveného darmošlapa a povaleče zahrál výborně a stejně jako na divadelních prknech vytvořil titulní postavu. Navíc si zazpíval pěknou písničku "Svět mám tak rád". Jindřich Plachta v lidové a opět velmi lidské roli otce Ferdyše Pištory ml., věčně ustrašeného, sýčkujícího drožkaře opět výborně glosoval (zejména jeho hláška o zlodějích poslancích, jiných inštancích atd.), ale i hrál, zpíval, viz "Píseň vyhynulého drožkaře", a dokonce tančil Ruského kozáčka společně se Zvonimirem Rogozem. Hugo Haas jako bankéř Rosenstock mi hodně připomínal pana Načeradce (opět dával místo za zásluhy tentokrát ne Emanovi, ale Ferdyšovi), byl stejně tak výborný. Zdena Baldová jako Irmička byla opravdu hodně netypická. Vůbec Plachta, Haas, Vojta, Kühne (účetní, který si zde nechal říkat stejně jako ve skutečnosti) společně hráli v "Mužích v Offsidu" a "Načeradcovi králi Kibiců". Na scénáři se totiž podílel Karel Poláček, tak proto se dialogy tak vzájemně podobaly a prolínaly, ostatně Muži a Pištora vznikly ve stejném roce, Načeradec pak jen o rok později. Ještě jedno zajímavé jméno se na filmu podílelo byl to Alexander Hackenschmied, zde jako výtvarník, známá jsou jeho díla "Meshes of the Afternoon" nebo kočičí "Private Life of a Cat". Komentář zde jako první v pořadí. (25.12.2009)

Já že co mi to stále připomíná, na Načeradce jsem přišel hned, ale až pak na pana Poláčka, který se podílel na scénáři. Proto ta podobnost. Nu, k filmu všeobecně, pan Štěpánek jako vždy excelentní. Scénáristicky je to slabší kus, ale zase jsem se někdy občas dosti zasmál. Podle mého dobrý film s větší částí hluchých míst. (18.04.2017)

Opravdu není škoda, že Kodíček se již nadále nevěnoval režii. Ještě menší škoda je, že Trojanová opruzovala pouze ve čtyřech filmech. Pravda, díky její herecké nemotornosti ještě více vynikne zdařilá kreace Zdeňky Baldové. Hugo Haas má celkem miniaturní roli, takže si ho divák příliš neužije. Ale naštěstí si užije Zdeňka Štěpánka. Ten je naprosto dokonalý floutek, pohupuje se na patách, popotahuje si kalhoty a důležitě kouká na svět. Na Terezku kouká zamilovaně tak, až jí kdekterá divačka závidí. Obrácení Ferdyše Pištory se Kodíčkovi naštěstí nepodařilo příliš zkazit, byť režijních lapsů je filmu více. Dlužno však dodat, že se Kodíčkovi podařil i roztomilý vtípek s prostřihem v sekvenci davu mávajícího na svatbě. (02.02.2023)