Týden v tichém domě

,,Jenom tady nahoře (na střeše) je krásně, když jsme tu sami. A bez lidí. Dovedou potrápit." Tentokrát jsme se s panem Krejčíkem úplně nepotkali. Dokonce jsem si při sledování tohoto filmu, jak ten mladý Bavor, občas pomyslel „copak to má pro někoho cenu?“ Těch roztodivných příhod z jednoho malostranského pavlačového domu mi dohromady k sobě nějak nepasovalo a přišlo to celé takové nějaké roztříštěné. Snad jen ta myšlenka v samotném závěru filmu, že lidé jsou sice někdy zlí, ale přesto "i tam dole je krásně", to nějak celé spojuje. (20.04.2022)

Krejčík již svým debutem ukázal své nesporné klady. Sice pracoval s látkou, která ve své době již nic říci nedovedla (což je v jeho filmografii dost častý jev), ale její uchopení ji významně povyšuje. Po technické stránce je snímek natočen obratně, kamera si výborně rozumí s prostorem a herci, střih se občas blýskne rovněž nápaditým přechodem a ateliérové stavby vůbec nebijí do očí, spíše naopak, skvěle poetizují malostranskou atmosféru a nelze příliš litovat, že v této době, ještě Krejčík nemohl naplno využít exteriérů, tak jak si přál (a stále přeje). Vizuální kvality zvláště vyniknou ve scénách deště padajícího na nádvoří domu, v nich je atmosféra opravdu dokonalá. A ještě jsou tu herci - Spal zde podává překvapivě podmanivý výkon, výbornou zdrženlviost si zachovává Waleská, která by mohla svoji postavu pojmout zcela konvenčně, tedy přehnan a afektovaně. Rovněž Zdeňka Procházková se vymaňuje z tehdejších šablonovitých hereček. A pak je tu dost matadorů, o kterých nemá smysl pochybovat. Týden v tichém domě je tedy film sice námětově vyčpělý, ale když ho máme brát jako adaptaci, tak dosahuje vrcholu, výborně pracuje s časem a rytmizací a bere si s Nerudy jen to nejlepší. Sice jsem si na začátku málem zoufal nad mírně klišovitým pohledem na sociální rozpory v jednom domě a figurkařením, ale film mě každou minutou víc a víc pohlcoval až jsem ho opouštěl s pocitem okouzlení a doteku starých dobrých časů. Alespoň tímto působením má dnes rovněž právo na své místo v podvědomí diváků. (11.12.2009)

Na svou dobu neobyčejně zdařilé.  Herci kouzelní. Blanka Waleská jako poněmčelá děvka. Hoger krade básničky. Nedbal sňatkový podvodník, zadlužený a ještě k tomu blbý nudný oficír. Neumann vymahač dluhů. A dále uvidíte jak se žilo na Pražském magistrátu. Jako dnes, všichni lžou, podváděj  a vzájemně se udávaj. (28.03.2023)

Stále půvabný a stále svěží film, který neztratil nic ze svého kouzla ani téměř po šedesáti letech. Navíc ze staré Prahy a navíc natočený podle Povídek malostranských od Jana Nerudy. Které mám opravdu hodně rád. Se všemi tehdy velmi populárními herci. Nikdo ale nějak vyjímečně nevybočoval, všichni zahráli takový svůj běžný standart. Prostě žádný precizní výkon. Jiřího Krejčíka si ale dodnes cením a považuji ho za jednoho z nejlepších českých poválečných režisérů. Nemůžu tedy jinak než za 4*. (09.12.2006)

Tento film je tak starý jako já, ale nejen proto ho mám ráda. Obdivuji krásné prostředí staré Prahy, skvělé herecké výkony našich předních herců i milé příběhy obyčejných lidiček a jejich dobrých vlastností i hříchů, jak je ve svých povídkách vypodobnil Jan Neruda. Zaujala mne dokonalá atmosféra té doby, třeba městský odvoz popela, místní sazkovna, koupání špačka pana domácího nebo práce úředníků v kanceláři se spoustou zbytečných a nedohledatelných dokumentů. I když je film částečně natáčen v kulisách, vůbec to nevadí. S trochou fantazie je možné se ocitnout v těch kouzelných starých časech a lovit bohatého ženicha nebo poslouchat verše nad malostranskými střechami. (22.01.2013)