Spalující touha

Kubrick podstúpil kvôli existenciálnym otázkam niekoľko vesmírnych odyseí, aby na tej poslednej pochopil, že to jediné, čo dáva v živote zmysel, je poriadna súlož. Otázne je, či má pravdu. Jeho genialita, pokročilý vek a nezanedbateľná váha tohto posolstva - čoby jeho posledného - potvrdzujú že ano. Trojhodinová psychologická a štylistická extáza. (17.04.2003)

Troufám si tvrdit, že EWS není film, který by těžil z opakovaných shlédnutí. Jakmile si člověk přisvojí metaforický "plán" hrdinovy sexuální odysey, film ztrácí svoje prvotní tajemství a napětí atrofuje. Téma střetu dvou verzí (mužské a ženské) představivosti a destruktivnosti touhy je inspirativnější než pojetí Cruisova hrdiny jako oběti sexuální represe, kterou v závěru jeho externalizované a zoufale nenaplněné představy doženou až k slzám a provinilému doznání. Jsme v New Yorku na konci 20. století nebo ve Vídni za časů Freuda? Film vůbec působí odtažitě svým mixem bezčasí a kubrickovského chladu, který může být projevem stejně tak intelektuálního odstupu jako mizantropie. Postavy jsou spíš archetypy zbavené individuálních rysů, humoru a spontánnosti. Architektura a dekorace filmu jsou bezčasé; leimotivem je vánoční výzdoba, která záměrně nepůsobí rušivě jen tam, kam skutečně patří: do rodinného kruhu. Chladně promyšlený je i způsob, jakým Kubrick nakládá s kamerou, hudbou nebo třeba barvami - kontrast rudé (touha) a mrazivě modré (smrt) se zde prolíná do ambivalentní fialové. Jako zbavená jakékoliv emoce a kouzla působí i evokace nočních ulic New Yorku, nejspíš další záměr autorovy mimozemsky chladné inteligence. Konečně zaráží to, jakou péči (co do délky a pozvolnosti budování) věnuje Kubrick každé scéně, včetně těch vyloženě explikativních nebo rovnou zbytečných (např. rozhovor hrdiny se zženštilým recepčním je už třetím zpochybněním jeho kompetence jako heterosexuála). Out of Time. (26.09.2006)

Cruise. Kidman. Kubrick. Doširoka zavřené oči, jak by měl znít doslovný překlad originálního názvu Eyes Wide Shut, nejsou ani mimozemsky chladným a odtažitým dílem bez emocí, ani mizogyním lucidním snem s dobovou neukotveností. Kubrick je sarkastický, sardonický a veskrze pesimistický, právě proto překvapí, že na konci Spalující touhy je zanechána titulním postavám jistá naděje._____ Jeho poslední mistrovské dílo není ani chladné jako psí čumák, postavy jsou pasivní typy, které žijí výrazným vnitřním životem, jenž je znát na jejich tváři, za níž se snažíme nahlédnout, za masku dvou úspěšných a spokojených manželů. V tomto případě je doslova geniální castingový tah obsadit manžele Cruiseovy - Toma Cruise a Nicole Kidmanovou, kteří jak ve skutečnosti, tak ve filmu spolu žijí 9 let a kteří dospěli do stádia kladení si podobných závažných otázek._____ Spalující touha je narativně vystavěna stejně jako všechny ostatní Kubrickovy filmy, členěná do třech částí, v nichž se traktují teze Nietzscheho (nadčlověk a smrt) a Freuda (podvědomí, obsese a touha) skrze snovou pohlcující atmosféru. Pokud byl Kubrick někdy mizogyní, bylo tomu tak pouze v případě Mechanického pomeranče, v němž vyobrazoval ženu jako objekt potěšení. V případě jeho labutí písně se ale jedná o dizenterpretaci, protože ženy u Stanleyho určují správný a přírozený řád i vývoj věcí - zdání mizogynosti tvůrce je dáno pouze tím, že Kubrick rád vypráví o mužsé maskulinitě jakožto iluzi podporovanou společností, v níž umřelo pravé umění a správné hodnoty (Daniel Stephens)._____ Žádné z děl zaníceného fotografa nebylo dobově ukotveno, vyjma dvou historických satir - a mix newyorského snobství s vídeňskou otevřeností a neurčitosti mezi 19. a 20., popř. 21. stoletím dodává snímku ve výsledku punc nadčasovosti. A taky vám tak závěrečné "Fuck" připomíná "Mein fuhrer, já mohu chodit" a "Byl jsem vyléčen"? Stanley se ve filmařském nebi někde směje pod vousy a hraje svou poslední partii šachu... s divákem. (28.02.2007)

Vizuálně dokonalý náhled do nitra lidského. Vážně naprosto skvělé, jak jsou tu různé myšlenkové pochody, pocity a nálady převedené do audiovizuálna. Z valné části za to můžou Kubrickovo klasické trademarky (skvostně dlouhé záběry beze střihu, hudební doprovod pomocí klasiky), ovšem zase použité jinak a originálně. Ano, osobně bych ocenil trochu víc psychedeličnosti a tajemnosti, to ale neubírá nic na technických kvalitách, jen na těch pocitových, subjektivních, prostě tu chybí to NĚCO, co má Barry Lyndon, Odysea, nebo Mechanickej pomeranč. ps: a hele, můj komentář č. 2222, volejte sláva a tři dny se radujte (21.06.2017)

Eyes Wide Shut se pohybuje na pomezi dvou klišé : americká filmová rodina 20.století a tajemný, stále však uvěřitelný příběh vycházející z fantaskních vídeňských romanet přelomu 19. a 20.století. Obě tyto roviny jsou přítomny a třebaže žádná z nich není zrovna originální, z jejich střetnutí se nesměle cosi zajímavého dere. Poslední Kubrikckův film není zdaleka tak děsivý jako Shining, ani tak krutý jako Mechanický pomeranč, má však své nevtíravé a tiché kouzlo. Atmosféra je mysteriózní, erotická, trochu i hororová. Nebo by taková alespoň měla být. Námět: jedení zakázaného ovoce. Kubrick nám klade zajímavé otázky: Lze na pravdě jedné noci stavět celý život? A na druhou stranu : Lze zjevení této noci ignorovat? Přesto tomu něco chybí. Kubrickova práce na filmu je tradičně vysoce precizní. I když tato verze filmu neměla být posledním střihem, není nedokončenost nijak znát. Jako vždy Kubrick dokonale zpracovává myšlenky jiných, přežvýkává dílo Arthura Schnitzlera, sám však jakoby ovšem nebyl přítomen. Pro mě zůstal Kubrick těsně pod cílovou páskou mimořádného díla. Je jí ovšem vzrušujícím způsobem blízko. (26.10.2004)