Neposlušnost

Ono to tam vlastně tak nějak zaznívá: celý den jen četl Tóru, komentáře k Tóře a poznámky k nim a pak o těch poznámkách debatoval. Do ortodoxní židovské komunity se po letech vrací fotografka Rachel Weisz, aby po smrti otce rabína vyřešila pozůstalost. Zatímco on byl nejvyšší autoritou komunity, ona platí za rebelku, která se dávno vydala do moderního světa bez svazujících pravidel. Tvůrci konzervativní postoje a pevnou víru nijak nehodnotí nebo nezesměšňují, hlavní třenice vkládají do vztahu navrátivší se ženy s bývalou láskou Rachel McAdams, jejíž role se ovšem za tu dobu výrazně změnila. Na zamyšlení zejména v otázce svobodné volby fajn, ale celkově nevýrazné a emočně mdlé. Nebýt obou výborných hereček, diváka by si tohle drama hledalo ještě obtížněji. (28.07.2018)

Židia sú podľa všetkého ešte väčší kokoti ako kresťania. Za celý film som videla iba jedno povolanie - fotografku. Z čoho oni žijú? Ak považujú za prácu recitáciu nejakých bludov a spievanie, tak potom neviem. Môžu sa rovno prihlásiť do X Factor. Samozrejme kóšer. Ľudia sú schopní veriť aj tomu, že Zem je plochá doska, ale toto je už cez čiaru. A byť Rachal McAdams, tak by som si tú bradavicu na ksichte už sama odstrihla. (10.12.2023)

Celkem povedené zamyšlení nad možností a nemožností svobodné volby skrze potlačovanou i vybuchující sexualitu. Režijně nijak výrazné a motivačně navzdory silnému hlavnímu tématu chatrné, ale co do psychologie postav a obrazové odvahy uspokojivé až mrazivé. Strašně to táhnou herci v čele s Weisz a hlavně tradičně dokonalou McAdams, která si v mých očích zase upevňuje pozici nejkrásnější a nejnadanější filmové herečky dneška - tuhle její roli jsem si vychutnal opravdu náležitě. :) 70% a více zde. (06.07.2018)

Trochu podobné, ale zároveň hodně jiné než třeba Neortodoxní. Výborné herecké výkony, zejména ty ženské. Rachel byla v roli té původně hodně zakřiknuté a podřízené Židovky fakt přesvědčivá. Nicméně pořád mám pocit, že to mohlo jít daleko více do hloubky, tomu náboženství a zejména jeho ortodoxnější verzi by šlo nastavit zrcadlo daleko více. (23.09.2022)

Syrový náhled do zvyků a tradic jedné londýnské židovské komunity, v níž se i přes "ztvrdlou" konzervativnost objevují výkřiky osobního vyjádření, nezdolné touze po svobodě a sexuální individuality. Disobedience si s tímto nosným tématem vcelku nepochopitelně pouze "pohrává", jelikož ve většině případů pouze "klouže" po povrchu této tématiky. Je až k nevíře, že se režisér Sebastián Lelio více nepohroužil do této látky, která nabízí více styčných bodů, více emocionálních odboček a více dráždivých náznaků volnosti každé jednotlivé osobnosti. Takto dostaneme pouze snímek, který je udělán jen tak "napůl". A to je vzhledem k vtahující vrstevnatosti onoho tématu vážně velká škoda. (26.08.2018)