Uspávač

Standardně ulítlá záležitost z Finska, kde hlavní hrdina je "opravdovým" hrdinou. Uspává totiž zvířata, která měla smutný život a blíží se jim čas smrti. Nebo tak to minimálně vnímá on. Trošku jim pomůže, martírium urychlí a za to sem tam zkasíruje nějakej peníz. Jelikož je ale samotář a trošku magor, tak je otázka času, než si na něj začne brousit zuby smečka finskejch debilů, kteří mu dají co proto. To, co se tedy ze začátku jeví jako samotářské drama pro ne úplně každého, se nakonec vyvine v takovou nečekanou hyper-vyvražďovačku. Rozhodně se tedy jedná o film, který není úplně pro každého a Finové tu tak opět dokazují, že jejich kinematografie je ze všech skandinávských nejdivnější a opět zachází tak trošku jinam, než by jim evropský mainstream mohl dovolit. (02.11.2018)

U muziky su já chlap, morče čuchá v kufru smrad, a já povím tatovi, dajte nácka rasovi.. Cynická lidovka ze země tisíce jezer a depresí, ve které se všechny postavy projevují asociálním chováním, nebo zajdou ještě dál a vám je jejich osud v podstatě volný. Mám za to, že tohle bylo u prosté a lehce podivínské revenge historky původně zvířecího doktora Kevorkiana i autorským záměrem.. (15.04.2019)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.10 - FINSKO - Viejo má dost jasný přístup k životu - je ztělesněním karmy a ze svého pohledu soudí a jedná se všemi tak, jak se chovají k zvířatům a lidem. Schválně jsem jako první napsal zvířata, protože o ty se stará o dost víc. Nikki z něj naštěstí nedělá automaticky hrdinu, ale spíš jeden extrém, který se chtě nechtě střetne s druhým extrémem v podobě skupinky neonacistů. Ačkoli se to tu podle žánrů nezdá, nebere se to moc vážně a je to spíš další z řady finských černo-absurdněhumorných komedií, která v jejich chladném stylu ani jako komedie na první pohled nemusí vypadat. Pak ale vidíte růžové rádio, ze kterého Viejo pouští zvířatům před uspáním nějakou písničku, dialogy neonacistů nebo sex krátce po pohřbení přejetého zajíce a je jasno, jak to tvůrci berou. Na horor dojde až v závěru (a za sebe bych tu ten žánr nechal, jen ho dal na poslední místo) a i přes určité zvážnění se stále nebere tak vážně, jen je strašná škoda, že stejně jako další finské komedie (mimo Akiho) je to celé chladné jak čumák mrtvého psa a že tu vlastně neexistuje gradování děje, protože karty jsou rozdané rychle a pak už se jen dá čekat na to, až se to poskládá přesně tak jak se dá odhadnout. V půlce už mě to začínalo nudit a ani nemůžu říct, že by mě tu cokoli víc zaujalo. Jsou tu sice zajímavé scény a samotná zápletka má taky dost do sebe, jen je to opravdu příliš chladné. Slabé 3* (18.09.2023)

Horor to rozhodně není, ale jako bizarní drama to skutečně funguje a herci jsou skvěle vybraní. Co však musím nejvíc vyzdvihnout je celé posleství filmu a to kritika dnešního konzumu, kdysi lidé pořizují zvířata jen pro svoje potěšení a vůbec si neuvědomují jaké potřeby zvířata mají. Jelikož zvířata doma nevedu, občas jen křečka, tak se s myšlenkou víc než ztotožňuji. Lidé jsou hovada a zvířata většinou patří do přírody, nejsme králové světa, jak si myslíme. Takže palec hore. 80% (24.03.2020)

Tak za mě celkem drsný(i přestože se divák vyloženě explicitních záběrů nedočká), depresivní, psychologický drama. Tímhle u mě finové zabodovali. Velkým plusem je výkon Matti Onnismaa v roli uspávače, silný téma a naprosto nepředvídatelnej děj. Je mi ale jasný, že tenhle film osloví spíš okrajový publikum. (28.01.2023)