Kodachrome

Až arogantne šablonovitá vzťahovka, ktorá originalitu nevidela ani z rýchlika. Potešiť môže človeka, ktorý videl prvý alebo druhý film v živote a ušlo mu 1000 predchádzajúcich, prakticky rovnako koncipovaných filmov. V podstate od začiatku presne viete, čo sa stane a na 99 % sa to tak aj skutočne stane. A to je najväčšia slabina tohto filmu. Po technickej stránke je to totiž veľmi dobre zvládnutý snímok so sympatickým castingom a pohodovou atmosférou. Škoda, že nebola viac využitá schéma roadtripu a nádhernej scenérie amerického stredozápadu. Ale napriek všetkému je to film, ktorý neurazí a na jedno pozretie to obstojí. 55 %!! (17.03.2019)

Kodachrome je obyčajne spracovaným filmom, ktorý vyrozpráva príbeh aký sme mohli vidieť v mnohých variáciách desiatky krát; a práve tá obyčajnosť spôsobila, že záverečné emočné momenty mali na mňa nulový efekt. Ústredné herecké trio ťahalo tento film - Ed Harris je fantastický - a nebyť tých hereckých výkonov a príjemného soundtracku, jednalo by sa o podpriemerný film, ktorý by upadol do zabudnutia a zapadol prachom ... čo je však stále možné. No, čo už ... P.S. Nepamätám si kedy ma naposledy filmová postava iritovala do nepríčetnosti, ako tá ktorú hral Dennis Haysbert. (05.05.2018)

Kodachrome je moc fajn, jen by mu lépe slušel nějaký silněji nezávislácký kabátek - příběh o pozdním usmiřování protivného slavného fotografa a jeho přehlíženého syna je díky hereckým výkonům a zajímavým postavám (především Harrisův parchant je plnohodnotným odrazem hercova nejslavnějšího období) silný a uvěřitelný, ale vypointovaný způsobem, který tušíme dlouho dopředu a s přibývajícími minutami na něj víceméně jen čekáme. Čekání má krátit tradičně nádherná Elizabeth, ale v součtu je její postava tak trochu navíc, přestože osobně bych jí přidal ještě dvojnásobek času pro zvýraznění estetické stránky filmu. Nenudil jsem se a s aktéry mi bylo dobře, i když mě stále pár věcí zaráželo (opakující se jízdy autem za doprovodu melancholických písní; v jakém vesmíru by nejkrásnější ženská široko daleko pečovala o mrzutého starce a jaký debil by k ní byl zpočátku tak nezdvořilý jako Sudeikis?). Ale to jsou jen menší osobní výhrady, dojem z kvalitně napsané road-movie s emotivně vygradovaným vztahem titulních postav přeci jenom lehce vítězí. 70% (30.01.2019)

Problém tohohle filmu je, že má dva zvraty a o obou hned z kraje víte, že tam budou. Jinak je to ale příjemné malé drama s překvapivě dobrým Sudeikisem ve vážné roli. Táhne to samozřejmě spíš Harris, který taky hraje nejzajímavější postavu, ale potěší i Elizabeth Olsen nebo vždy skvělý Bruce Greenwood. The Fundamentals of Caring jsou emotivnější, tohle má zase zajímavou výpovědní hodnotu o umělcově duši. Takže všechno, co čekáte z traileru. "Happiness is bullshit. It's the great myth of the late 20th century." (27.05.2018)

Možná je to tím, že za sebou ani scénárista, ani režisér nemají tolik projektů, nicméně bych i skousnul, kdyby opakovali starší podobně laděné kousky, ale aby u toho jednoduše byli vlídní, nepřikrášlení, uvěřitelní, vtipní, nostalgičtí.. prostě cokoliv. Jenže tak úplně nejsou. Protivný, ale v názorech přímý Ed Harris je uznávaným fotografem, jeho syn se zrovna nachází na pokraji svého konce v hudební branži. Roky se nevídají, syn otce za jeho letitý nezájem doslova nenávidí. Jenže ten umírá a čeká je tak poslední společná cesta, protože nerudný otec v ruce před definitivním vítězstvím digitální fotografie svírá své poslední diapozitivy. Laboratoř je daleko, prostoru pro dialog bude dost. Navrch s nimi cestuje i otcova ošetřovatelka, shodou náhod s tváří půvabné Elizabeth Olsen. Film předkládá veselé i bolestivé okamžiky, ovšem jen ojediněle jsou proložené opravdu bravurními dialogy. A když už tu hlavní roli nehrají ani převratné emoce (závěr mě nedojal), očekával bych uvěřitelně vystavěné situace (což dokonale pošlapává scéna z námluv s oblíbenou kapelou). Škoda. Herecky fajn, hudebně rovněž, jinak ale průměr po všech stránkách. (02.05.2018)