Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Postarší zámožný Nakajima ( Toshiro Mifune ) je posedlý děsivou představou atomové katastrofy. Jeho vroucné přání spasit celou rodinu útěkem do Jižní Ameriky však nařáží na silný odpor dětí, které si uvědomují, že by se tím výrazně zmenšilo jejich očekávané dědictví a rozhodnou se raději otce nechat prohlásit za nesvéprávného. Herecký výkon pětatřicetiletého T. Mifuneho v roli starého muže balancujícího nad propastí je naprosto strhující... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (51)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Kurosawa vedel akou formou sa vyjadrovať k aktuálnym spoločenským témam a zároveň skúmať aj ľudskú psychiku a jej temnejšie stránky. Toto spojil vo výborne fungujúci celok vo filme Žijem v strachu, kde reaguje na nedávnu japonskú atómovú katastrofu a vhodne ju dopĺňa typickým ľudským sebectvom. Mne z toho vychádza, že ľudia sú všade a stále rovnakí. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Ďalší z filmov, ktorý ma neoslovil. Zjednodušene by sa dalo povedať, že je to film, v ktorom sa Nakajima panicky obáva atómových a vodíkových bômb a plánuje emigráciu celej rodiny do Južnej Ameriky, ktorá by podľa jeho informácií bola po jadrovej vojne jediným bezpečným miestom na Zemi. Všetci ostatní sa potia, klaňajú a chcú ho zbaviť svojprávnosti. Film reflektuje na psychózu časti japonského obyvateľstva, ktorá pretrváva aj po desiatich rokoch od jadrového útoku na Hirošimu a Nagasaki. Súčasným divákom už film nemá čo povedať. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jsem rád, když si od nějakého obdivovaného režiséra nechám nějaký film v záloze - na někdy na potom.  Kurosawův film nabyl zatím na aktualitě; ne že by A-bomba a H-bomba měla menší význam, ale přibyly ještě další bomby P-bomba (People), E-bomba (Ecology) a mnoho dalších a o mnoho dalších zatím aní nevíme. Tím ovšem nechci říct, že kdybych se na film podíval za měsíc či za rok, byl by méně aktuální. Počet lidí typu "pan Nakajima" (opravdu skvělý Toširó Mifune) roste, sám jich několik znám. Moc se mi líbil zvrat, který aktivoval úzkost v patotologický strach: neschopnost/nemožnost činu - vím, že musím umřít, ale nechci být zabit. Nakonec jsem si myslel, že to bude soudní rada pro rodinné záležitosti Dr. Harada, kdo odjede do Brazílie. ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

"Často se musím ptát sám sebe: Je blázen on, nebo jsem blázen já?" praví postava psychiatra na účet hlavního hrdiny, který je svým okolím považován za šílence, přestože zůstal možná jediným, kdo má v situaci bezprostředně hrozícího atomového konfliktu stále všech pět pohromadě. Žiji ve strachu je smutným, ale působivým svědectvím o době, kdy studená válka byla mimořádně horká a existenci bipolární světové civilizace zajišťovala jen rovnováha strachu (dnes nahrazovaná o málo bezpečnějším unilateralismem Západu, který stále disponuje dostatkem bomb k vymazání této planety z mapy vesmíru). Jinak Mifune v tomto díle podává svůj životní výkon! Viděl jsem (asi jako každý) mnoho mladých herců hrát starce. Mifune je všechny strčí do kapsy. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,NAVRHUJI, ABY Kiichi Nakajima BYL PROHLÁŠEN ZA PRÁVNĚ NEZPŮSOBILOU OSOBU, NA ZÁKLADĚ PŘEMRŠTĚNÉHO STRACHU Z ATOMOVÝCH A VODIKOVÝCH BOMB A Z NÁSLEDNÉ RADIOAKTIVITY“..... /// Dramatický drama o jednání, který (údajně) odporuje zdravýmu rozumu. MŮŽOU ČLOVĚKA PRO JEHO POCITY ZBAVIT SVÉPRÁVNOSTI? Film má prej neskutečnou výpovědní hodnotu, ble ble ble… No a co na to já? Snímek pro hloubavý typy a ty, kteří chtěj od filmu dostat víc, než mně může Kurosawa dát. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když ráno v Japonsku mrknu na oblohu, mám panickej strach že hoří. 2.) Chci si vychutnat Mifuneho herectví (hrát v 35letech starýho dědka je frajeřina). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Galerie (35)

Zajímavosti (4)

  • I Live in Fear bol prvým prepadákom po obrovskom úspechu Rašómona (1950). Aj preto bolo západným divákom umožnené ho vidieť až o 6 rokov neskôr, a to na Berlínskom filmovom festivale. Vzbudil tu veľkú pozornosť, pretože Nemecko si v danom období prežívalo vlastnú etapu Studenej vojny. Do USA sa dostal až o ďalšie 2 roky. (Dr.Cilka)
  • O rok skôr ako vznikol film, USA otestovali vodíkovú bombu v Pacifiku. Rádioaktívny prach sa doniesol až k japonským vodám a spôsobil napríklad ožiarenie rybárov na lodiach. V priebehu nasledujúceho roka sa počet amerických jadrových testov približne strojnásobil. Viac než 30 miliónov vystrašených Japoncov podpísalo petíciu proti testom, no bez väčšieho úspechu. Aj z tohto dôvodu utekali japonskí občania pred možnou hrozbou aj do Južnej Ameriky, najmä do Brazílie (rovnako ako vo filme). Ich počet ale nie je známy. (Dr.Cilka)

Reklama

Reklama