Sanjuro

Zatím patrně nejslabší Kurosawův snímek, který jsem měl možnost vidět. Samurajské filmy mi obecně nesedí a marně přemýšlím, jestli je to odlišnou kulturou nebo režijní neschopností, ale obecně se mi zdá, že herci přehrávali a v jejich projevu bylo cítit patos a pózu. Sama zápletka je poměrně jednoduchá až naivní a některé dialogy mi přišly jakoby z jiného světa. Velitel žoldnéřů se ihned sbratří se zcela neznámým samurajem a prozradí mu důležité plány, které ohrožují nadřízené i jeho samého. Zároveň se v rozhovoru hrdě přizná, že je bezcharakterní mizera - potkal jsem v životě už řadu unikátních darebáků, ale žádný si nepřiznal, že dělá něco nemorálního, natož aby se k tomu hrdě hlásil. Bojové scény jsou přehnané, Mifuneho samuraj bez problémů vyřídí deset protivníků, aniž by se výrazně zadýchal - ale to už tak nějak k žánru patří. Celkový dojem: 45 %. (Se zamhouřenýma očima a z úcty ke klasikovi.) Pozitivní na Sanjurovi je, že se nebere moc vážně a odlehčený tón ledacos zachraňuje... (20.04.2008)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Zábavná šachová partia. niektoré scény sú však nedotiahnuté (nikdy proste neuverím, keď jeden človek zneškodní desiatich :). charaktery postáv sú ako z antickej tragédie, mifune je naozajstný rozvážny vodca, mladí sa správajú naivne a zbrklo, zlí sú naozaj zákerní, zradcovia sú naozaj úlisní....a ženy sú............, ako ženy :))). je to veľmi zábavný, vtipný a trefný film. (30.05.2006)

No konečne niekto majstrovi Akirovi požičal nožničky. Vznikol 96-minútový akčný film, v ktorom sa naivita a tuposť Mifuneho spoluhráčov dá dobre zniesť, ak film vnímame, ako Kurosawovo pousmiatie sa nad svojou tvorbou i samurajskou tematikou. A hudbu majstra Satóa som si v tomto filme vyložene vychutnal. (19.02.2010)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)