Music by Zdeněk Liška
Režie:
Pavel KlusákScénář:
Pavel KlusákKamera:
Jakub HalousekHrají:
Zdeněk Liška (a.z.), Stephen Quay, Timothy Quay, Jan Švankmajer, Juraj Herz, Jaromíra Hüttlová (a.z.)Obsahy(1)
Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že jeho hudbu užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila. Hudební skladatel Zdeněk Liška je podepsán pod desítkami titulů československé kinematografie. Jeho nezaměnitelný rukopis ocenili i režiséři filmů a respektovali ho jako komplexního spoluautora díla. Při komponování jak pro symfonický orchestr, tak pro dechovku, smyčce či klavír používal všemožné kombinace nejen nástrojů, ale i elektroniky nebo zvuků. Jeho hudba provází takové filmy jako jsou Markéta Lazarová, Údolí včel, Vyšší princip, Hříšní lidé města pražského, Spalovač mrtvol, Baron Prášil a samozřejmě mnoho dalších. Dokument ukazuje Lišku geniálně různorodého a reaguje tak na současný stoupající mezinárodní zájem o jeho osobnost. To potvrzují ve svých výpovědích také londýnští filmoví tvůrci bratři Quayovi. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Spíše popularizační krátký film než dokument. To, že Liškovo dílo je nadčasové, že je těžce dostupné, že mu oficiální vydavatelské prameny v době vzniku věnovaly pramalou pozornost, a narozdíl od ostatních světových kapacit jeho hudba nevycházela na deskách, víme. Ale co dál? Liškově osobě se film prakticky nevěnuje, spíš po česku hraje na nejsnažší notu - v zahraničí je Liškova hudba obdivovaná a žádaná a u nás o ní nevíme nic a ani nás to nezajíma. ()
Také jsem čekal víc, možná ani nedokážu popsat, co jsem se vlastně chtěl dozvědět, nicméně velké očekávání něčeho zásadního, tedy prvního, českého dokumentu o geniálním hudebním dramaturgovi, zcela naplněno nebylo. Prostá rekapitulace a rozhovory plné informací, které již zazněly jinde, píši tedy jen o česko-slovenských vodách, info o silném obdivu v zahraničí byla pro mne novinka, rozdíl je jen ve stáří a tedy i vizáži mistrů Herze a Švankmajera. Nicméně jak my, nadšenci a doživotní otroci Liškotónů, říkáme, nemusí pršet, jen když kape. Rozhodně žádný průšvih, lze v tom cítit i důstojnost a ty desky u těch zápaďáků? Nádhera a těžká závist. ()
Pri sledovaní tohto podivného dokumentu máte pocit, že pán Liška je Yetti. Každý ho pozná, no nikto ho nikdy nevidel... Dokument ospevuje jeho kvalitnú hudbu, veľmi plodnú produkciu, jeho prístup...no za celý čas sa neobjaví ani sekundový záber na osobu. o ktorej tu celý čas rozprávame, žiadne video, žiadne fotografie. V samom závere, tesne pred titulkami sa objaví jedna jeho fotografia..., áno presne tá známa aj z csfd. S jeho hudbou sa musel stretnúť každý, kto aspoň trochu pričuchol k filmom, no po tomto dokumente si začínam myslieť, že pán Liška bol veľmi záhadný muž...60%. ()
Bohužel tohle láskyplné vyznání nemá s dokumentaristickou prací mnoho společného. Z filmu jsem se dozvěděla, že Klusák má rád Liškovu hudbu, že ji mají rádi i jiní. Dobrá, já ji mám také ráda, proto bych se ráda dozvěděla něco nového o Liškovi, ne o těch, kteří ho mají rádi. Škoda, přeškoda, Liška by si zasloužil něco kvalitního. ()
Liškova hudba je úžasná a jako připomentutí tohoto faktu ten film nějaký úkol splnil. Ale jinak je to přehlídka české malosti. Malosti jednak v tom, že jeho hudbu nevydávají domácí hudební vydavatelství, ale nadšenci v Anglii (ale dík jim za to patří), jednak, že v tomto filmu musí být Liškova velikost potvrzována koryfeji ze zahraničí, jako by Liškova hudba neobstála sama o sobě. ()
Reklama