Pošli to dál

Tento film mě strašně zasáhl, i když jsem se na něj dívala ve škole. Nejspíš proto, že jsme sama měla své nevyřešené problémy, které bych měla jednou provždy zlikvidovat. Nevím jeslti se mi to povedlo, ale vím, že tento film má moc krásnou myšlenku. Nemám ráda Helen Hunt (možná to bylo tím příšerným dabingem), ale Haley je prostě super (27.03.2009)

Přemýšlím, jaký by mi k tomu filmu seděl konec, když s tím skutečným jsem nebyla spokojena. Celý ten děj se plácá mezi velmi silnými a pozitivními momenty a mezi neskutečně klišovitými okamžiky. Takže jakýkoliv takhle rázný závěr by mi připadal poněkud násilný, ať už pozitivní nebo zlý. Buď je celý svět krásný a nebo stojí úplně za hovno. Copak mezi tím už nic není? Nemám pocit, že k určitému zamyšlení nad smyslem Trevorova snažení bylo nutné až takto šokovat. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (03.04.2016)

Scenáristka Linda Aronsonová na pár riadkov vo svojej knihe Snenár pre 21. storočie vysvetľuje, prečo tento film nefunguje tak, akoby mohol. Nebudem ju parafrázovať, len dodám, že tu nefunguje toho viac. Zvraty a minulosť postáv pôsobia vykonštruovane, ako sa hovorí šuští to papierom. Záverečná slzopudná scéna by mohla byť dokonalá, ak by bola pripravená a zvrat, ktorý jej predchádza, nebol nepripravený a myslím si že aj nezmyselný. Film sa trochu vlečie, ale čo je najhoršie, námet je dokonalý a výsledok iba priemerný. Scenárista ale z neho nevyťažil skoro nič a doslova ho zabil, pretože ak by sa tento nápad rozpracoval poriadne, mohlo sa jednať o doják (v tom najlepšom zmysle slova) desaťročia. (09.08.2016)

„V tom je krása oneskoreného poznania.“ Odporný film. Mimi Lederovú som mal rád v jej začiatkoch, ako režisérku výborného seriálu „Pohotovosť“ a jedného z prvých filmov štúdia DreamWorks, realisticky poňatého PEACEMAKERA (ktorý síce nebol "nič moc", ale v porovnaní s jej neskoršou tvorbou...). Avšak v DRVIVOM DOPADE bol jej „ľudský princíp“ viac na škodu, než na úžitok. POŠLI TO ĎALEJ zachádza ešte ďalej: hysterické scény plné nevierohodných emócií, hrozné herecké výkony (Spacey, Huntová, Jon Bon Jovi, Caviezel) a neznesiteľné tlačenie na pílu (úplne vo všetkom!). Len si predstavujem, aký rozdiel by medzi filmami bol, keby jednu verziu urobila Lederová a druhú Frank Darabont. Proste viete alebo neviete. Lederová nevie. (17.10.2004)

Úderné dialogy bohužel neutáhnou šíleně sentimentální kostru celého filmu, která je vykalkulovaná až běda. Postavy jsou ploché a jednoduché, vše je jen jakoby "na oko" bez špatky uvěřitelnosti, či realističnosti. Po celou dobu nám Mimi Leder předkládá pohádkový příběh o hodném klučinovi, jehož závěrečný akt diváka přímo nutí uronit slzu. Dokážu si představit upocenou režisérku za kamerou snažíc se natočit některé scény pokud možno s co největší dávkou uslzenosti. Alespoň to podle výsledného produktu tak vypadá. Není to úplně zlé a scénář má zezačátku relativně nápaditou dějovou linku. Bohužel čím dál, tím více klišé a slziček. Z osmdesáti procent neupřímných. (27.01.2008)