Mandy - Kult pomsty

Zaplať pánbůh nejsem odborník, kterej tomu rozumí. Protože kdyby mi tohle přišlo jako dobrej film, šel bych se dobrovolně reklamovat. Od videomapingu na pražským Signálu se tohle liší jen tím, že můžete dvě hodiny sedět v suchu a ne moknout na Staromáku. Úlet, kterej se doufám už nevrátí. (Vancouver, Kanada) (24.09.2018)

Esence toho, co filmový divák očekává od festivalové půlnoční projekce a běžně nedostává. Neskutečně našlapaná řezničina ušitá na míru hororovým fanouškům. Navíc natočená srdcem. A nejlepší Nicolas Cage za dlouhá léta. Poté, co si v první polovině říkáte, jak úsporný a komorní výkon Cage podává, vás v té druhé vyvede z omylu a předvede jednu z nejzběsilejších kreací své kariéry. Klobouk dolů před režisérem Cosmatosem, že to celé dokázal ukočírovat. Jeho další režijní počiny budu bedlivě sledovat. A v neposlední řadě klobouk dolů před hudbou nedávno zesnulého Jóhanna Jóhannssona - skvělé rozloučení. Mandy je naprostá pecka! [KVIFF 2018] (30.06.2018)

Dvouhodinová halucinace o lásce, smrti, pomstě, Bohu a Cenobitech na špatném LSD. Mandy je jeden z těch fakt divných filmů, co buď v prvních minutách odradí nebo u něj budete fascinovaně sedět až do konce a těšit se, co přijde dál. Já seděl. A proto jsem se dočkal hořících hlav, šermu motorovkou, nejnudnějšího porna a hlavně Cheddar Goblina! Který obsahuje víc sýru než běžné sýry! Díky. (11.08.2020)

Vlastně nevim. Ale nakonec... ale jo! Je to v první řadě sranda a nejvíc mě na tom bavilo, jak to působí jako tuctový film nějaké vlny, která ale (minimálně v současnosti) neexistuje. Hranice té estetiky a nabízených možností tak dalece přesahují hranice Mandy, že jako by se jí otevíral celý svět. A když sama je jen zlomkem toho světa. (06.11.2018)

První půlka mi přišla opravdu progresivní (na současnou hororovou tvorbu), nebo naopak hodně retro v duchu kinematografické psychadelie - trochu Suspirie od Argenta a bizardnosti Barkerova Hellraisera. Nad snahou budovat atmosféru dlouhými záběry a odvážnou hrou s barevnosti jsem uctivě kroutil hlavou. A pak to přijde - scéna jako z jiného filmu - napěchované bílé slipy, tričko s tigrem, záchod. Trademarkové Cageovo běsnění a všechna atmosféra byla ta tam. Místo toho si Nicholas ukul elfí sekyru (no joke) a za charakteristického řevu šel kosit nepřátele. Bylo mi to moc líto, ale mé nadšení se změnilo v naštvané rozpaky. Co mohlo být osvěžením ve stojatých hororových vodách, ustoupilo hvězdě, která ze svého hereckého přístupu udělala žánr sám pro sebe. (25.09.2018)