Seber prachy a zmiz

I po těch letech stále svěží a vtipné dílko, které mi přišlo filmařsky invenční a nápadité. To míchání hraného filmu s dokumentárním přístupem zde funguje velmi dobře, méně už tak humor, který mi místy přišel strašně nucený (za každou cenu tam narvat maximum fórků, ech...). Příjemná a vtipná podívaná, která díky krátké stopáži uteče jak voda. Nejen fandům Woodyho Allena lze tento film směle doporučit. (30.10.2011)

"Otec, příkladný voják, si po třiceti letech strmé kariéry vysloužil hodnost desátníka." Mohl si přát Woody Allen lepší režisérský debut? Nádherně ulítlé pokračování v tom, co načal už v závěru Casina Royale. Pravda, možná trochu přeháním, bondovská parodie byla z jeho strany podstatně ujetější, ale s podobnými gagy se setkáváme i zde - vypíchl bych například poházené uspořádání bytového zařízení. Tak trochu jsem zde čekal ten Allenův styl, kdy je sice vtipný, ale tu vtipnou stránku přebíjí nějaká dobrá myšlenka. Zde tomu tak rozhodně není, ale nemohu být nějak nespokojen - bráno po stránce komediálního žánru, film bych asi řadil do širšího výběru nejoblíbenějších komedií. Moc filmů s Allenem jsem zatím neviděl, ale začíná se mi jevit kupříkladu díky svému zjevu jako univerzál - ať už kladné či záporně působící role, dramatické či odlehčené, na vše je jedním z horkých kandidátů. V minulosti jsem zde sepsal pár negativních ohlasů k filmům, které měly být jakože parodií na něco, ovšem v záměru celkem selhaly a dávka humoru se mi zdála ve srovnání s jinými slabá. Jsem rád, že právě Allen ukázal, že stvořit fiktivní dokument s dobrým výsledkem jde, hlavně když laťka nadsázky a parodie se mi zdála přesně nastavená. Woodyho styl se mi líbí čím dál více a rozhodně se těším, když se mi další jeho filmy budou líbit stejně, či ještě více. (11.07.2009)

Typickými allenovskými atributy nabité dílo, které si v ničem nezadá s dalšími filmy z Allenova raného anarchistického období. Ačkoli se jedná spíše o vršení skečů (tematicky i kvalitativně poměrně různorodých), příběh je celkem kompaktní a netrpí roztříštěností. Paradokumentární styl, nebývalé množství vtipů a odkazů na jiná slavná filmová díla a tvůrce (zejména z němého období), které napoprvé nemáte šanci pochytit všechny, dělá ze Seber prachy a zmiz více než jen osobitý debut tehdy slibného a mladého režiséra (scénáristy a herce). (17.11.2014)

V tomhle filmu se Woody Allen utrhl z řetězu moc. Vsadil na ten nejbláznivější humor, jaký si člověk dovede představit. Hranice mezi trapností a vtipností tedy byla nesmírně tenká. Jednou vtípek zafungoval a třikrát poté ne. Občasný pseudodokumentární styl byl zajímavý a celkem se mi zamlouval. Postava nenapravitelného zločince Virgila pro mě byla před zhlédnutím dokonale lákavá. Vynikající scénka střídala tu horší. Přišlo mi, jako by se tímto filmem režisér hledal. Zřejmě se i našel, neboť později stvořil celou řadu precizních snímků. Dokonce našel tu správnou vyváženost mezi bláznivostí a inteligencí ve svém humoru a natrhl tak divákům nejednu bránici. Něco mi v tomto snímku celou dobu hrozně vadilo. Woody umí lépe. Lepší dva kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka mat.ilda. (06.02.2017)

Allen za mlada a jeho bláznivé ustanovenie svojho signifikantného trademarku, "neurotického humoru" na ktorý proste nedám dopustiť. Síce to nemá žiadny presah a je to v podstate len sled, gagmi naprataných skečov, ale tie skeče sú sami o sebe tak zábavné a vypointované, že človeka ta nesúdržnosť ani netankuje. (04.08.2009)