Dospělačky
Career Girls
Deux filles d´aujourd´hui
Career Girls
Career Girls
Career Girls
Career Girls
Obsahy(1)
Školní přátelství mívají zvláštní příchuť. Vznikají jaksi mimovolně, necíleně, náhle – a stejně tak náhle většinou vyvanou. Skončí bezstarostná školní léta, nastoupí dospělý život se všemi svými problémy a starostmi, člověk musí najednou přestat brát svět kolem sebe na lehkou váhu – a na „hry a maliny nezralé“ a vše s tím spojené přestává mít čas… Něco podobného potkalo i dvě mladé ženy, které kdysi osud svedl do jednoho studentského pokoje. Teď se však znovu víceméně nečekaně setkávají – a to setkání je svého druhu krutou konfrontací. Jejich dívčí sny, přání a naděje podrobilo těch šest let odloučení tvrdé zkoušce. Zlepšil se za tu dobu jejich život? To jistě ano. Jsou však tam, kde toužily být? To jistě ne. A věří tomu, že se tam ještě někdy mohou dostat? Bůh ví… (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Jednoduchost zápletky nedává na prdel režisérově vlastní sociální surovosti. Je s ní v totálním souladu. Díky filmu jsem si snad už na tvrdo uvědomil, že psychoanalytickej pohled na svět, potažmo na vztahy zateměuje prožitky každodennosti. Souhlasim s neurotickou Katrin Cartlidge: "I JUST DON'T LIKE BEING PSYCHOANALYZED. THAT'S ALL...." a když už musím být, tak ne neplánovitě a afektovaně, dodává další z řad dočasných neurotiků... ()
Nesmírně zajímavý film, kde je snad každá postava někam ujetá. Člověku se podbízí dojem, že studovat v Británii v osmdesátých letech psychinu zaručovalo minimálně lehkou formu schizofrenie. Film v pomalejším tempu vypráví o dvou kamarádkách - spolubydlících ze studií - a o lidech, se kterými se obě i každá zvlášť setkaly. Těžko psát cokoliv dalšího. Jemný, pocitový film. Silné čtyři hvězdičky. ()
Mne to nestrhlo. Námět je značně opotřebovaný: podívejte se, jací jsme byli - a jak jsme vyrostli; u vědomí této omšelosti se autoři snažili ozvláštnit postavy natolik, že v příbězích vlastně nikdo není normální a celé to působí jako snímek z volně vedené psychiatrické léčebny. Obě základní herečky jsou sice profesně výborné, ale natolik protivné, že se na ně nechce koukat. Podruhé určitě ne. ()
S nevôľou sledujem, že za posledné dva mesiace som celej tretine zhliadnutých filmov dal dve a menej hviezdičiek. Leighov film Na vážno do tej tretiny odôvodnene patrí. Vydržal som ho pozerať asi do polovice a potom som sa už obával, že z toho dostanem dermatitídu alebo nejaký tik, tak som to trápenie radšej humánne ukončil. ()
mám z toho smíšené pocity. Tak nějak jsem nepostřehl důvod, proč tenhle film vznikl, jakkoliv zde byly momenty, které se z pohledu filmového řemesla povedly. Problém jsem měl s hlavními představitelkami, Hannah zejména v mladším vydáni ztělesňovala drzou, nervní a afektovanou holku, která byla nonstop na ránu, Annie byla zase neurotické třesoucí se klubíčko. I jí čas trochu zklidnil. Panoptikum pak završuje Ricky, to už byl psychouš se vším všudy. Na mě až příliš bizarních postav a přitom ani jedna z nich sympatická. Je ale pravda, že ten posun v životě a chování za těch šest let, co se holky neviděly, bylo zajímavé sledovat. ()
Reklama