Ivana a Václav (E06)

Uživit pět dětí, sebe a domácnost z obchodu, kam možná jen slunce chodí v poledne nakouknout a ještě ho tam musí Václav zlákat a pustit, to je asi dost těžké. Ale co... kdo židle má, aspoň bydlí :-) Osobně jsem pro vztah na celý život. No... snad se to tomuto páru už povede. Uvidíme. Apropo, bude se točit dál nebo je to definitivní konec? To možná nikdo neví. Nějak jsem se této odpovědi nedočkal nebo, pardon, snad nevšiml. Třeba po 45 letech? Je to asi nejen pro mne trochu depresivní, jak čas letí a co se dovede přihodit. Ale co, to je prostě život a toto jsou jedinečné dokumenty, které píše život a paní Helena se občas přitočí a točí. Děkuji paní Třeštíková! (29.01.2018)

Těm dvěma jsem držela palce od začátku - jak rýsovali mezi plenami a byli nekonečně šťastní. Po letech je to teda ale pekelně semlelo. Nepochopila jsem dvě věci: 1. jak můžou mít dva tak šikovní a pracovití lidé 5 tak průměrných a zatím problémových dětí 2. jak se dá 25 let žít z prodeje židlí, kam nechodí žádní zákazníci. Ale jinak oceňuji otevřenost obou manželů a ochotu mluvit o svých problémech. I když na místě paní Třeštíkové bych ty slzavé scény s Václevem vynechala. (25.01.2018)

Prišli aj dramatické udalosti, ktoré nikto nečakal, to je daň za hektický život. Druhá, pokojnejšia polovica filmu začína Honzovým skvelým neobratným akoby požiadaním o ruku popri vylievaní cesta na koláč z misky. Záhadou celej tejto série mi zostáva, ako sa dá 20 rokov žiť z neprosperujúcej predajne nábytku, do ktorej nikto nechodí. Na konci prichádza v plnej paráde slávnostná premiéra filmu Strnadovi. Lepší záver ani nemohol byť, takže ja s percentami určite nebudem trocháriť. –––– Po těch letech, co jsou spolu, třicet let, si myslím, že úplně zlatí. Jezděj na výlety, hubičkujou se, objímají se, jsou v pohodě. Občas nějakej průser, ale to je vždycky nějakej, viď? Je to tak naopak, že blbnou oni, když to tak vezmem. –––– No tak pani Spáčilová nám dala 70 %. Jenom 70 %! My jsme si vždycky říkali, jestli dostanem aspoň 45. ... A teď jsem si říkala, jestli těch 70 % je za kameru, za zvuk, nebo jako za hereckej výkon. Protože oni lidi si myslej, že je to hereckej výkon, ale to není hereckej výkon. –––– Tisíckrát si promítni tu misku, jak jsi míchal, a už to nikdy nedělej. Nikdy už to nedělej! (24.01.2018)

Můžete mít peněz kolik chcete, ale když se děti nepovedou, budete stejně nešťastný. I když Strnad fňuká kudy chodí, jak si u něj nikdo nekoupí ani židli, nějak jsem mu to nežral. Stejně jako ty brekánky, který občas nahodil. Když nemá prachy,může prodat barák na Vinohradech a má vystaráno, ne? Jeho ženu vycucla rodina jak panicovo péro, takže z ní už zbyla jen prázdná schránka. Ale dokument skvělej. (01.02.2018)

Zrestituovat činžák v Praze na Vinohradský, více méně z plezíru pak rozjet byznys, kterej se záhy ukáže být monkey byznysem, přesto si ho moct dovolit držet dalších 20 let, aniž bych už nedlužil prachy každýmu, na koho mi padne zrak, aniž by mě rvali na kusy exekutoři nebo insolvenční správci, to je českej porevoluční sen. Málo komu se zdál, většina lidí za svůj podobně špatnej odhad tvrdě zaplatila, platí a v mnoha případech ještě dlouho platit bude. Pět dětí je nálož, ale Marie Terezie jich měla 16 a podle dochovaných svědectví to s pomocí 250 služebných dávala taky s velkým přehledem. Ivana s Václavem se měli o co opřít. Měli pevný bod. Vadí mi, že z něj paní Třeštiková zabírala většinou jen přízemí, a že umožnila, aby se o téhle dojné krávě prakticky nemluvilo. Byl to chybějící kusanec v mozaice tohoto příběhu a já ji za to coby tvůrce trestám. (24.01.2018)