Zuzana a Vladimír (E04)

Během těch 35ti let bych řekl, že Vladimír je sebestřednej, egoistickej a ješitnej kokot. Oceňuji práci Heleny Třeštíkové, že natáčení s takovým imbecilem vydržela tolik roků. Škoda, že se Zuzana už pak natáčení nezúčastňovala, mnohem víc by mě zajímaly její názory, než pořád dokola blekotání toho vola. (03.02.2023)

Tohle je pro mě docela nálož; Vladimír si o sobě očividně myslí spoustu úžasnejch věcí odpovídajících jeho evidentně narcisistní povaze, asi ale nebudu sám, kdo v něm vidí někoho trochu jinýho, než za koho se prezentuje. Ale nechci soudit - Zuzana si ho tenkrát ostatně vzala dobrovolně; kromě toho ME jsou všechno, jen ne podklady pro naše potenciální ubohý odsudky. Zrovna tak budou určitě další, kteří v něm uviděj někoho, kdo si dokázal jít za svym... Každopádně Vladimír je ze sledovanejch lidí asi jedinej člověk, kdo žije takhle výstřednim a bohéskym životem, což je (z dokumentaristickýho hlediska) jednak zajímavý, a pak se to samozřejmě nějak muselo podepsat právě na rodině - jak na Zuzaně, tak na dcerách. A to je v dokumentu celkem hezky patrný. WTF moments: Tak třeba: "Já jsem pochopil jednu věc, že je asi strašně důležitý mít ty děti, v tom životě, jo. Protože ta rodina, to je základ." - jo aha, ty děti, o který se nikdy nestaral a na který neměl čas?... a ta rodina, to asi myslí tu manželku, se kterou se rozved a který dneska žoviálně řiká vkusnym označenim "exka"? ♥ Lavly. Taky mě celkem baví, když takovejhle člověk o svý činnosti mluví jako o kumštu a o sobě, s notnou dávkou familiárnosti, jako o kumštýři. Ale nakonec - nechci bejt elitář ani se snižovat k nějakym bigotním úvahám: ono i na to umění se dá nahlížet všemožnejma způsobama, takže znova - nesoudim. Nebo jinak: Nechci soudit, i když se mi to nelíbí - jak jeho dílo, tak to všechno ostatní. (14.02.2018)

I u tohoto páru se třetí pokračování vydařilo a rozvinulo příběh zajímavým směrem. Nečekaně nakonec rezonuje silné téma traumatu z dětství, které dává divákovi možnost poopravit si interpretaci celého předchozího děje. Je mi líto hlavního protagonisty, který pozval pí Třeštíkovou na několik chvil, které považoval za vrcholy své kariéry, a za to dostal sestřih života v méně než hodině, kde to celé působí jako neupřímné povrchní panoptikum. Ještě bych připomněl skvělý humor autorky v motivu "Z deníku playboye". (18.01.2018)

Manželské etudy dost možná přispěly k tomu, že Vladimír 20 a více let přešlapuje na místě. Kamera o něj neztrácí zájem, točí se “o něm” dokument, takže je asi slavnej a zajímavej. Chudák po těch vypitých hekťácích vína zapomněl, že si tu pozornost kdysi vysloužil něčím tak originálním a jedinečným, jako je ochota vstoupit do stavu manželského. Fakt, že se řítí po hlavě do prdele mě netrápí, ale že oblažuje svojí permanentní přítomností kvůli střeše nad hlavou svoje dospělé dcery a jejich nové rodiny, to už je do nebe volající. Jinak jsou ME zajímavým projektem a počinem, ale s příchodem stáří všech hlavních aktérů jsou víc a víc truchlivé- moc povzbudivé to tedy není. P.S.: Vladimírovým problémem může být i jeho umělecká, bohémská duše, ale podezírám ho i z lenosti a jisté omezenosti, možná i nedostatku fantazie. A to je pro umělce svízel. Pokud by si kdysi vzal do ruky foťák na Helenu Třeštíkovou a spol., tak mohl materiálem pořizovaným po dobu 35 a více let ohromovat o poznání více, než svou "slávou" čítající 3 (! = jedno číslo) fotoeditorialy pro Playboy. (17.01.2018)

Na začátku časosběrného dokumentu mi přislo, že se tihle dva k sobě hodi. Zuzana se v pokračování už moc neukázala, Vladímir vybudoval pár ateliérů a nafotil pár povedených fotek, a chce o tom i vydat knihu. Knihu ani po letech nemá, ale rád a opakovaně vzpománá na pár životních úspěchů... S takovým umělcem si život nedovedu představit. (18.01.2018)