Tísňové volání

Subjektivně odtrpěné páchání dobra a Intenzivní hra kontrastů. Jak těch vizuálních v podobě světla a tmy v obou pracovních místnostech, tak zvukových v případě nervózního ticha i do morku kostí se zařezávajících vibrací či vyzváněcích tónů. Za nejatraktivnější devízu ale beru kontrast významový, kdy jediná věta na záznamníku dokáže na diváka dopadnout pokaždé úplně jinak. Nebudu se hádat, že nejde jen o dusivou žánrovku, ale tak povedenou, že se k sílící šeptandě rád přidávám. (29.07.2018)

Večerní směna se chýlí ke konci a policista Holm už se psychicky připravuje na další den, kdy ho čeká důležitý soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Celý den strávil řešením telefonátů od feťáků, kteří volají o záchranku, či zákazníků okradených šlapkami. Krátce před koncem směny však přijme telefonát od vyděšené ženy, kterou prý kdosi unáší pryč od jejích dětí. Od první chvíle je zřejmé, že tohle nebude rutinní telefonát, ale jak moc si bude muset nakonec Holm sáhnout na dno svých psychických sil ve snaze vyřešit za pomoci kolegů v terénu celý případ tak, aby pro všechny zúčastněné zůstal alespoň kousek naděje, o tom se mu ani nesní. Film, který dokonale funguje jako psychothriller i osobní drama a který největší síly dosahuje díky tomu, že nechá pracovat divákovu fantazii. Jako hlavní hrdina Holm jsem i já byl odkázán na vzrušené hlasy v telefonu patřící ženě, muži a dítěti a občas policejnímu kolegovi, takže jsem si celou scénu mohl jen představovat podle zvuků (jízda auta, déšť, otevírané dveře) a hlasů (scéna, kdy Holm slyší, jak policisté přijdou do domu s dětmi - to jsem tušil, jaké překvapení mne čeká, ale stejně se účinek rovnal dopadu ocelového kladiva). Velký zvrat v tom, jak to vlastně celé bylo, jsem sice také odhadl, ale to mu nic neubralo na působivosti. Zvukovou stránku pak dokonale doplnil hlavní a skoro jediný herec na plátně Jakob Cedergren, který prakticky z plátna nesleze a ve tváři se mu zobrazuje zoufalost celé situace, jeho vlastní démoni a snaha zachránit, co se dá. Když mu pak na konci kolegové oznámí, že.. To nebudu prozrazovat, ale aspoň jeden takový malý úspěch si za svoji snahu zasloužil. Zkrátka, takřka dokonalá ukázka toho, že na perfektní a maximálně působivý a ohromně napínavý film stačí jen mozek. (15.07.2018)

Film o jednom hercovi, jednej kancelárii a jednom telefóne. Film, ktorý by kľudne mohol byť rozhlasovou hrou, herca tam nepotrebujete. Vlastne tam ani nebol. Zo sľubovaného napínavého thrilleru, dokonca vraj thrilleru roka ostal len prázdny výkrik do tmy. Jeden zvrat v deji na napätie nestačí. Moje očakávania neboli vôbec naplnené. (17.11.2018)

Veľké sklamanie. Film mi evokoval Promiňte, omyl a rozdiel medzi americkou celovečernou verziou a českou krátkometrážnou verziou rozhlasovej hry Lucille Fletcher mi naznačil, ako sa mohol režisér vyhnúť problematickému vyzneniu filmu. Buď dej zaľudniť alebo výrazne skrátiť dĺžku. Osobne by som radšej prijal skrátenie. Divák by bol ušetrený ťažkopádnosti, vyzváňania, pomĺk a ďalších výplní času. Možno by sa dali  prehliadnuť aj významné chyby v scenári. Ani v Dánsku asi nie je možné, aby obsluha tiesňovej linky riešila vážny prípad na základe vlastného rozhodnutia samostatne, pričom má k dispozícii telefón, mobil a pripitého kolegu. (01.09.2021)

Je to o nápadu, o jeho zpracování, o stoprocentně stísněné atmosféře jednoho call centra, kde je, pravda, celá řada nelogických situací. Ale vem to čert. Já těch 85 minut seděl se zaříznutejma trenclema a ani se nehejbal jak to bylo napínavý. Tísňově volání mě uzemnilo skvělými dialogy, omylnou hlavní postavou a momenty, které se mi jednoduše zařízly pod kůži. Další minimalistická kvalita, na kterou jen tak nezapomenu. (29.07.2018)