Náš Jake

"A Kid Like Jake" je film, ktorý chce niečo povedať, no nemám pocit, že by si na to zvolil najlepšiu cestu. Téma je dobrá, no je treba s ňou pracovať viac a lepšie nám predstaviť postavy, lebo inak to vystrelí trošku do prázdna. A to je asi aj základ môjho problému. Ale okey... poďme sa na to pozrieť viac zblízka. Ako som už povedal, má to dobrú tému. Je vidieť ako medzi rodičmi narastá priepasť, ako každý má svoj vlastný pohľad na celú situáciu a ako ich to postupne atakuje. Premýšľam ako to čo najlepšie povedať. Každý z nich má určité predstavy, no Alex sa vysoko snaží o to, aby ich syn pôsobil ako normálny chlapec. Aby sa obliekal ako normálny chlapec, hral ako "normálny chlapec" a tak ďalej. Greg postupne vidí, že takto cesta nepôjde, lenže má obavy proti svojej manželke bojovať. Dospeje to nakoniec veľmi ďaleko a výsledkom bude veľmi dobre spracovaná scénka s hádkou, ktorá je pre mňa asi highlightom filmu. Keď sú emócie vonku a obe strany dokážu argumentovať, tak zrazu to pôsobí silne. A okrem toho aj Jim Parsons konečne ukáže nejakú dávku osobnosti. A tam sa už dostávame do problémov. Jim Parsons je tu maximálne nevyužitý a jeho postava toho moc neukáže. Na konci filmu síce dojdeme k tej dobre spracovanej hádke, no inak toho asi viac neukáže. Tempo filmu moc nefunguje a okrem toho sa často vŕtame v tých istých problémoch a nadobudol som pocit, že sa točíme v kruhoch. Minimálne celý stred filmu je dokola to isté. Nápad to má, myšlienku tiež, no nevie to podať takým spôsobom, ktorý by ma ako diváka nenudil a miestami nefrustroval. Pre tých pár momentiek som rád, že som to videl aspoň raz, ale znovu by som sa k tomu určite nevráti. A odporúčať to rozhodne nebudem. Nemyslím si, že budete vrcholne iritovaní, no nadšenie tam nenájdete rovnako. Hodnotenie: C (24.02.2019)

Ach, jak je tenhle film naprosto krásný... tolik slz. Zjednodušeně, film portrétuje americké rodičovství 21. století, kde mimo všechny běžné problémy musí rodiče ještě řešit jejich syna Jakea, který... prostě není jako ostatní čtyřletí chlapci. Bylo hlavně prima vidět Claire Denis, protože jsem jí naposledy viděl v roce 2013 ve filmu "As Cool as I Am", kde mi přišla velmi milá a přirozená. To je i tady a navíc podává naprosto skvělý výkon v roli matky, na kterou se hrne stres ze všech stran a při vypjatých scénách netekly slzy jenom na tváři Claire, ale i na té mojí. JIm Parsons hraje jejího manžela a podává dobrý a přirozený výkon, ale hlavním přídělem na filmu z jeho strany je produkce, protože by bez jeho oblibě divadelní předlohy dost možná tento film ani nevznikl. Syn Jake se v divadelní hře ani neobjeví a i tady je minimálně. Octavie a Priyanka hrají kamarádky Claire, každá má pár scén, ale podávají výkon naprosto adekvátní velikosti jejich role. Trochu bych to přirovnal k loňskému "Wonder", který byl ovšem zaměřen na velké množství postav, kdežto v "A Kid Like Jake" se soustředíme 95% stopáže pouze na rodičovský pár. Příjemná a opravdová rodinná dramata vždy ocením a tohle je jedno z nejpovedenějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. Nemohu víc než doporučit (a už tomu tak i dělám u všech mých známých). (01.07.2018)

Amerika ide do sračiek. Keď točia takéto filmy, idú definitívne do sračiek. V skratke hej? 4 ročný fagan je samozrejme super inteligentný a pritom je tak trošku už v tomto veku (!!!) priteplený. A rodičia namiesto toho aby mu dali tri vychovné tak sa celý film hádajú medzi sebou, že kto zato môže. Seriózne? Sheldon, toto si myslel tými dramatickými úlohami, pre ktoré sa zrušil TBBT?? Ach ty buzna .... 1 z 5 (04.11.2018)

Terapeut Jima Parsonse byl fajn. Na můj vkus byl jeho terapeut příliš v roli terapeuta a málo taky za sebe jako člověk, ale pořád lepší než Roden v seriálu Terapie, který mi po půl minutě přijde jako pasivně agresivní a nepřátelský. Přijde mi, že lidé, co ten film kritizují, že se nic neděje a chodí kolem horké kaše a nepojmenuje se to, o čem všichni vědí, nevnímají, že přesně o tom film je. A je v tom autentický. Stejně tak kritika toho, že ve filmu se nic neděje, ale jsou tam pořád rozhovory. I to je autentické. A je to silná stránka filmu. Věrohodně přibližuje, v rámci každodennosti, jak se ve skutečnosti věci „dějí“ a o čem rodiče věrohodně diskutují a hádají se. Matka bojuje za syna a neuvědomuje si, že bojuje vlastně za sebe. A že ona i syn stejně chrání každý své ohrožené sebeurčení. Matka se cítí ohrožena a genderová nekonformita syna se tak stává tabu. Přitom jediný, kdo matku kritizuje, je ona sama. Vyrovnává se se zklamáním, selháním a kritikou, kterou pro sebe představuje sama. Syn v ní otvírá ve skutečnosti její vlastní osobní témata o identitě a mateřství. Film implicitně klade otázku, kde je hranice mezi ochranou dětí a tím, kdy rodiče sami svému dítěti přistřihnou křídla a stanou se tak tím, před čím dítě chtějí chránit, jeho prvními šikanujícími. PS: Vadí mi na čsfd ty homofobní a transfobní komentáře. A jak je snaha alibisticky deklarovat neutralitu. Přijde zajímavé, jak se čsfd snaží být prestižní a „profesionální“, ohledně hodnocení filmů, ale naprosto selhává v tom vytvořit bezpečné prostředí, kde místo komentování filmů komentující pak útočí na jiné komentující a vyjadřují nenávist k jiným „menšinám“. Jejich hodnocení není o filmu, ale projevem vlastní nesnášenlivosti. (16.12.2018)

Opět nechápu nízké hodnocení v rámci ČSFD.. Jasně člověk by možná řekl, že tenhle film bude více o "zvláštním dítěti" než o jeho rodičích, ale o to více mi tohle zatím málo zpracovávané téma, přišlo zajímavější.. "Náš Jake" je především o vzájemné ne/domluvě rodičů na společné výchově trošku "jiného" syna a celkovém zpracování jednotlivců, když musíte přijmout fakt, že se váš syn odlišuje.. Jako velké plus také vnímám netradiční obsazení - (Julie) Claire Danes a (Sheldona Coopera) Jim Parsons.. Oba se zde odkloňují ze svých standardních hereckých charakterů, což je prostě super.. Navíc (byť s podivem) mezi nimi chemie rozhodně funguje :-) (27.12.2018)