Utøya, 22. července

Docela silný příběh o tom, co se stalo v Norsku před 10-ti lety. Je to celé natočené FF a působí to neskutečně autenticky. Zachycuje celou událost z pohledu dívky jménem Kaja. S ní prožijeme celé víc než hodinové běsnění toho vraždícího maniaka na ostrově plném dětí. Místy je to super a místy zas nuda. Občas to dost zvolní tempo. I tak je ale neskutečné, co si tam ty děti musely prožít... "Sundej si bundu!" (23.07.2021)

Popravdě, bál jsem se stejného konceptu, jako u Je to jen vítr (tz. celý den sledujeme život jedné romské rodiny, absolutně nic se neděje a ani nejsou náznaky, že by k čemukoli mělo dojít a pak, 5 minut před koncem, to nastane), ale dočkal jsem se toho druhého "extrému". Hele, chápu, co tím chtěl Poppe říct - chtěl vystihnout tu krutou a nejistou atmosféru a strach mladých při Brevikově úroku. Bohužel je to ale všechno, protože o ničem jiném ten film není. Sledovat tenhle film někdo, kdo absolutně neví, o co go, absolutně nepochopí kdo, co a proč. Ano, všechno je v závěrečných titulcích napsané, ale snad by mi to především měl říct ten film sám o sobě, ne? Ve filmu jen vidíme puberťáky (fakt děcka tam jsou málokdy), jak jsou na táboře, pak tam někdo (bůhvíodkud) začne střílet a oni pak zmateně běhají po lese a po pláži. Nějaké náznaky toho, kdo jsou a že se nejedná jen o obyčejný tábor? Snad jen ta cedule na jednom z těch stanů, ale to je sakra málo. Nějaký náznak toho, kdo na ně útočil? Ne. Nějaký náznak toho, proč na ně útočil? Ne. A ta varování před hrozbou pravicového extremismu (ačkoli přiznejme si, že nebezpečný je jak ten pravicový, tak ten levicový, jen jednomu z nich se věnuje víc pozornosti...), vyplývá přímo z filmu? Ani náhodou, jen z přidaných závěrečných titulků. Ani z dialogů postav nic moc nevzejde, vše je jen lehce načrtnuto (tím myslím jejich názory), ale nic natolik, aby si z toho divák o postavách něco vyvodil. Navíc o žádné vůbec nic nevíme, jen asi 25 minut před koncem se Kalja schovaná v útesu trochu rozkecá a ten kluk, co tam s ní je, taky. To je vlastně jediná chvíle, jediná silná scéna, kdy mi to přišlo silné. Zbytek je strašně ledabylý, utvořený ze scén a "zvratů", jejichž patetičnost je úplně stejná, jako z těch nejprůměrnějších amerických thrillerů. Věřím, že někoho mohla strašně chytnout forma. Mě osobně sice minula (i když cením, že to Poppe natočil beze střihu, ale popravdě to nakonec bylo víc ke škodě než užitku), ale když si odmyslíte její sílu a pořádně se nad ní zamyslíte, dojde vám, že šlo jen o efekt a jak obsah, tak podání formy, je ve skutečnosti strašně prázdné (což je celkem průser, když si to hraje na art). Ne nadarmo to drtivá většina mých oblíbených uživatelů neohodnotila víc, jak 3*. Já dávám 2* za skutečně autenticky působící kameru, ale ten zbytek je fakt strašně odfláknutý a vycucaný z prstu. Hlavně úvod je moc krátký a závěr ještě víc. 2* (26.11.2020)

Zvolená forma mě moc nenadchla. Vše sledujeme prakticky jen očima hlavní hrdinky, která se schovává před něčím co vlastně ani nevidíme. Takže se dozvíme maximálně to, že kolem běhají zmateně lidé, ozývají se výstřely, že mají v Norsku stromy a skalnaté pobřeží. Navíc kromě hlavní hrdinky jsou postavy hrozně nesympatické. 40% (18.10.2018)

sadomasochistická inscenácia skutočnej udalosti. Poppe má veľmi dobre zvládnutý štýl, budovanie a hlavne udržiavanie napätia. Sfilmovanie podobnej udalosti by si ale žiadalo aj niečo iné - aspoň trošku myšlienkového ponoru a interpretácie udalostí, čo by spravilo film relevantným a naozaj výpovedným. Ako (v tomto prípade) nedosiahnutú métu je dobré uviesť napríklad Slona Gus van Santa, v ktorom sa téma streleckých útokov na amerických stredných školách podchytila majstrovskou filmovou rečou, vedúcou aj k analýze diania. Nie len k jeho thrilleroidnému a veľmi plochému vyobrazeniu. Toto je iba atrakcia. (23.12.2021)

Jedno záberovka z ktorej mrazí. Poppe necháva putovanie svojej hrdinky po Utoyi v rámci naratívu v jednote miesta, deja a času. Sujet je rovný fabule a my sledujeme celú útok in real time. Atmosféru by sa dalo krájať. Film dáva dôraz na realistické zobrazenie, civilnosť a dokumentárne postupy, kedy sa kamera stáva jedným z ľudí čo uteká a schováva sa. Film, ktorý je silný vo svojej výpovedi aj keď neukazuje hrôzy, tých ktorý sa stretli s vrahom tvárou v tvár. Je to niečo, čo si človek po dopozeraní začne postupne vyhľadávať. Je to niečo čo zarezonuje a prinesie smútok. Dôležitý film. (16.01.2020)