Vlci za dveřmi

Kůzlátka, otevřete svoje vrátka, to jsem já, váš Karlíček Mansonovic, ovšem jen v zastoupení čtyř fanatických zabijáků. Rekonstrukce událostí z léta 69, při nichž zemřela rukou sekty vedené Charlesem Mansonem těhotná modelka a herečka Sharon Tate a její přátelé, kteří přišli strávit poklidný srpnový večer do rezidence Cielo Drive, ukázala temnou stránku kalifornského snu. Předesílám ale, že sled událostí, jak je tento film líčí, se v mnohém liší, ačkoliv základní slupka tragédie je zachována. A je působívá. Filmu určitě nešlo o detailní převedení tehdejší tragédie, ostatně vynikající kameraman John R.Leonetti není natolik zdatným režisérem, aby se pouštěl do nějakých milníků, i tak se tentokrát vzepjal k enormnímu režijnímu výkonu, až film můžu směle označit za jeho nejzdařilejší počin. Plusem je určitě obsazení, Katie Cassidy jako Sharon Tate byla ideální volba, pojí je i určitá vnějšková podoba, zbytek jejich přátel moc hrát nemusel, neb byl vbrzku zlikvidován. Zvláštní kapitolou je čtyřčlenná sekta, která se mezi sebou nebavila, zkrátka nikdo z nich nevydal ani hlásku, působila vskutku šíleně, pomohlo i to, že kamera jen minimálně zabírala jejich obličeje, zvláštností je, že v závěrečných titulcích jejich role uvedené nejsou. A nyní se dostávám k slabině filmu. Každý zřejmě očekával, že pořádná "domovní invaze" se nemůže obejít bez potoků krve. Tak v tomto případě tady zurčí až bublá jen mírný potůček. Mordy, lišící se v mnohém od toho, jak tehdy proběhly, měly svůj potenciál. Parta zabijáků vyrazila s noži i palicemi, jenže veškeré vražedné běsnění probíhá mimo záběr, takže si divák musí gore domyslet. Spíše režisér vsadil na postupně houstnoucí atmosféru strachu, uvěřitelné reálie konce šedesátých let, včetně hitů té doby, které hrají v domě souseda Williama a výrazně krátkou stopáž (cca 70 minut). V závěru dokonce nechybí autentické záběry fanatických zabijáků i fota jejich obětí. Od tvůrců poměrně odvážný počin pustit se do takto citlivé tragédie. 8/10 (14.06.2017)

Jako většina hororů jde jen o prchavou službu okamžiku. Pár lekaček, poměrně dost denních scén. Expozice jsou docela dlouhé, ale ty napínavé se zbytečně nenatahují. Přemýšlel jsem spíše o smyslu vzniku snímku, pokud se zrovna nebojím. Divák se možná s postavami identifikuje a ventiluje vlastní hněv či úzkosti. Chtělo by to trochu silnější scénář, zas nějak zvlášť jsem se nebavil. Stěžejní část filmu se odehrává v závěru. Na zloducha máme až vztek. Fyzických extrémů zde moc není. (06.10.2017)

hnusny film o tom, ako rodina okolo toho hajzla Mansona /samotny Carls Manson/ sa vrazdenia neucastnil/ vyvrazdila skupinu nevinnych ludi. Tlupa kamaratov sa mala stretnut a pokecat si, a akcie sa mal zucastnit aj legendarny StevoMekKralovna, ale zaplat Hatsepsovet neprisiel. No a zacalo krviprelievanie, neusetrili ani zensku tehotnu s dietatom. zabili aj ju aj dieta. Rok 2016 : akysi kameraman John R. leonetti natocil zevraj horor Annabelle a rozhodol sa sfilmovat latku. Vrahovia este tale ziju, film je neskutocne mrazivy a brutalny, ale R. Leonetti nie je moc dobry reziser, obcas rezia drhne : 60 % (03.06.2017)

Po vizuálnej stránke, viac než solídna Leonetti-ho ruka, ktorý celkom slušne pracuje s atmosférou. Námet je samozrejme viac krát znásilnený, ako susedova mačka pouličným kocúrom, no na "Wolves at the Door" sa zle rozhodne nepozerá. Jedinou a závažnou výtkou sa tak v mojich očiach stáva nedostatočná prezentácie gore a skrátka všetkého čo s daným žánrom súvisí. "Home Invasion" nemôže šliapať na pol plynu. Toto kurva nie je nejaká Kia Hybrid. No oko prižmúrim a tu tretiu z milosti nakoniec udelím (čomu jednoznačne dopomohla krátka stopáž a úplný úplný záver) ... - 52,5 % (10.05.2017)

Asi každý už někdy matně slyšel, že zatímco na konci 60. let režisér Roman Polanski natáčel v Londýně, jeho manželka Sharon Tate v pokročilém stádiu těhotenství vyrazila s přáteli do jednoho z losangeleských domů, kde je napadla komunita známá jako Manson Family. Její hlavou byl Charles Manson, který se stal v popkultuře po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla a který v jedné z kalifornských věznic sedí dodnes. „Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďábelskou práci,“ zaznívalo mimo jiné v domě. Na těle jedné z obětí kriminalisté napočítali 51 bodnutí, rodina vraždila ještě o následujících nocí. Nyní přichází John R. Leonetti, který je především kameramanem (několikrát spolupracoval s hororovým specialistou Jamesem Wanem), aby tuhle řežbu připomněl, jenže má zatraceně utažené šrouby, bojí se přímých záběrů, odmítá ze scén vytěžit víc, než by mohl a hlavně by si explicitně naladěný divák přál. Přitom atmosféra poměrně znepokojivá je, jenže i přes pouhých 70 minut výsledek obsahuje řadu scén, které měly být výrazně kratší. Škoda. 55% (27.05.2017)