Tři veteráni

nostalgické 5* Další doplňující komentář ze vzpomínek na tuto kultovní pohádku. Možná míň přirozené a víc divadelně přehrávané, ale to k Werichovi sedí i jeho typickému humoru, který mám tak rád. Za mě mu patří plný počet i vzhledem k tomu, že těch kvalitních pohádek je čím dál méně. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (17.12.2020)

Na Třech veteránech mi odjakživa z některých věcí trnou zuby, ale není jednoduché je pojmenovat. Nejspíš to bude souviset s tím, jak si Svěrák na Werichovu lyrickou a docela temnou povídku navěsil své lidové humory a proklamativní „moudra“ zjednodušená až k úplnému vyprázdnění (on je rozdíl mít srdce a nenudit se navzdory chudobě a krachům, anebo jásavě vykřikovat, že jedno vadí a druhé ne), a pak taky s pocitem jakéhosi zálibného alibistického rochnění v malosti, lenosti, křiváctví a stádnosti „těch druhých“. A je to snad jediný film, kde jindy precizní Čepek podle mě hraje hluboko pod své možnosti. (29.08.2015)

Obecně se říká, že česká kinematografie je především zaměřená na nějakou myšlenku či posleství, které chce přenést na diváka narozdíl od světové produkce (především americké) a tento snímek to jen potvrzuje. Tento Lipského film podle mého názoru není tradiční pohádka, spíš pohádkový film doplněný krásnými Uhlířovskými písničkami a i díky skvělému Rudolfu Hrušinskému se drží kvalitativně docela vysoko. (19.04.2009)

Chytrý Werichův humor povýšili scenárista Zdeněk Svěrák a režisér Oldřich Lipský na pohádkovou komedii, která patří k naprosté klasice u nás populárního žánru. Samozřejmě za to velkou měrou vděčí i úžasné herecké sestavě a hudbě (ostatně ústřední píseň filmu už si žije vlastním životem). Bavit se u ní dá stejně dobře po miliónté páté jako po miliónté šesté. (30.12.2019)

Klasická česká pohádka podrobená trojímu převyprávění ve svém filmovém tvaru dospívá k vrcholu, který si podržel celou řadu významných rysů cimrmanovské poetiky. Skvělé gagy doprovázejí i nečekané zvraty a vítězství dobra nad zlem je právě tak nesporné jako autorský vlídný úšklebek, jímž je provázeno. Výstižné charakteristiky - byť nepřímé (mávátková scéna, postmoderní líčení dotčeného království) -jen dále prohlubují jeho nespornou lidovost (všeobecnou diváckou přístupnost). Prolíná se tu kvalita námětová, scénáristická, režijní i herecká. Výsledkem je zážitek, na který se nezapomíná ani po letech a je většinou diváků opakovaně vyhledáván. (27.01.2008)