Hodina vlka

Tak tahle komorní televizní inscenace, jejíž celý děj se odehrává mezi čtyřmi stěnami jednoho pokoje, bohužel není ani vzdáleně druhý Summer of Sam, i když je ze stejné doby. Namísto geniální ódy na sedmdesátkový New York dostane totiž divák rozvláčnou sondu do neuspokojivého života jedné protivné neurotičky. Původně namyšlená dcerka z bohaté, vlivné, tedy tzv. "lepší" rodiny, jejíž "hovno nesmrdí", se z přechodně slavné levičácké spisovatelky, pozérsky rebelující vůči své rodině i své společenské vrstvě, pomalu a postupně propracuje až k solidní sociální fóbii, agorafóbii, prázdnému bankovnímu účtu a zaflusané garsonce v negerské čtvrti. A vám jí samozřejmě nebude ani trochu líto, protože kvůli přesně takovým kreaturám je dnešní západní svět v rozkladu a v hajzlu. Nutno ovšem podotknout, že Naomi W., kvůli níž jsem se na film hlavně těšil, mě nezklamala a zaválela skvěle, i když její filmová postava mi k srdci ani trochu nepřirostla. (14.03.2022)

Budu nosit dříví do lesa, když napíšu, že hlavní hrdinka je upocená špindíra. Naomi mám rád, ale tady mi byla těžce protivná. Kráva s agorou, která by měla být ráda, že díky poslíčkům nechcípne hlady, se rozčílí, že jí poslíček nepřinesl cigarety, protože celý film hulí jak fabrika. Být tím poslíčkem, tak jí seberu jídlo, dám jí ty cigára, ať si může tu držku vypalovat až do aleluja, to je totiž k přežití strašně důležité. A pak by pomalu chcípala hlady, tak jako jsem já pomalu chcípal od nudy, páč se tam vůbec, ale vůbec nic nedělo a pokud ano, vyšumělo to do prázdna (ano, myslím zvonek). Hrozný opruz. (05.05.2024)

Já jsem tuto podívanou sledoval fakt pozorně, i tak se ale stejně nemohu zbavit pocitu, že mi tam jaksi něco uteklo? A nebo neuteklo, ovšem pak se nabízí jen jedna jediná otázka, co to mělo jako celé znamenat? Asi tedy takhle, atmosféra nesnesitelných veder ve špinavém bytě v nebezpečné chudinské afroamerické čtvrti jížního Bronxu roku 1977 je zde zpracována naprosto fantastickým způsobem. O tom žádná, až mě samotnému z toho bylo fakt vedro, a to mi byla před začátkem filmu do té doby opravdu zima. Jenže tím jakákoliv pozitiva končí a zbytek je jen jeden obrovský fail. Je tedy ještě pravda, že prakticky po celou dobu trvání filmu jsem byl pořád v očekávání, kdy dojde k nějakému zásadnímu zvratu, k nějaké scéně, která vnese do toho děje nějaké odůvodnění, o co tvůrcům vlastně jde, k ničemu takovému ale až do závěru nedojde, nehledě na to, že to nemá ani absolutně žádnou pointu, celé je to prostě jen o sledování jedné poblázněné hysterky, v diskutabilním podání Naomi Watts, která se bojí vylézt ven a tak dělá strašný koniny, jako pouštění smetí z okna a podobně. Dále jsem vůbec nepobral přítomnost a význam dalších postav v tomto snímku, prostě se jen objeví z důvodu jakéhosi dialogu o hovně a zas zmizí, bez toho aniž by zanechaly v samotném ději nějakou zásadnější stopu. Chybí tu ale i jakékoliv napětí, či emoce, no prostě Hodina vlka je devadesátiminutové prázdno, u kterého nenacházím jediný důvod ho vidět. Krom tedy té atmosféry, ta byla skutečně parádní a především pro tento film vyloženě škoda jí. (06.02.2023)

Naomi ako bývalá úspešná spisovateľka, teraz psychicky na dne kvôli agorafóbii v bronxovom pajzli, v čase keď vyčínal Zodiac killer a teplomery praskali od horúčavy. Nečakajte žiadne napätie (ak vás nerozhodí furt zvoniaci bzučák), komorná dráma sa odohráva slimačím tempom na ploche 70m², ale svoje čaro to určite má, kvôli historickým súvislostiam, ale hlavne kvôli skvelej Naomi Watts. Na záver som sa dokonca pristihol, že držím palce černochovi, ktorý utekal s jediným exemplárom manuskriptu zdemolovanými ulicami. (23.09.2019)

Jestli se rádi díváte na na Naomi Wats jak dvě hodiny kouří cigarety a nedělá vůbec nic, je to film pro vás. Jako žena alternativní kultury žije v jižním Bronxu (to je už samo o sobě děsivé když turista omylem vyleze večer z metra na této stanici metra) je v dočasné exile kvůli strachu ze "Summer of Sam" (mezi července 1976 a srpnem 1976 terorizoval město New York sériový vrah známý jako Son of Sam). Ale neviditelný trýznitel začne využívat její slabost. Její od světa odříznutý vesmír se začíná rozpadat. The Wolf Hour začíná tísnivým pocitem jako alegorie na paranoidní strachy bílých žen z děsivých černochů. Pak je to dost sureální využívající napětí, že něco na nás vybafne zpoza záclony. Je tu neustále příslib něčeho dalšího co je za zavřenými dveřmi, ale bylo to moc abstraktní, aby to udrželo moji pozornost. První půlka filmu je doslova vyplýtvána jalovou zápletkou. V závěru se ale film dostane pod kůži a časová investice se vyplatí. Je to dobře odporné hrozné s prvky Hitchcocka. V závěru je zcela reálná situace jak to má vypadat třetí den po "black outu" (výpadku elektřiny). Kdo nevládne silnými svaly a kondicí, měl by si asi pořídit palebnou sílu. Nejlépe obojí. (09.04.2020)