Fantom opery

Hollywoodske 40. roky chrumkám ako králik. Chutia mi. Film noir s Veronicou Lake, melodrámu s Ritou Hayworth, muzikál s Fredom Astairom. I hororovú romancu s Claude Rainsom. Ak Dario Argento vo svojej verzii príbehu prináša groteskný horor a podivné monštrum s peknou tvárou, Lubin stavia na dojímavú drámu so znetvoreným hrdinom. A príliš spolieha na dlhé operné pasáže, ktoré dielu naozaj dodávajú zdanie veľkofilmu - ja osobne by som radšej uprednostnil menej hudby a spevu (napriek alebo práve kvôli tomu, že dej sa odohráva v opere) v prospech strašidelného aspektu príbehu. Pri scéne, v ktorej Fantóm píli reťaz lustra si divák uvedomí, že predovšetkým Rains je prototypom neskorších maskovaných maniakov. Byť fanatickým milovníkom opery, dávam plný počet. (14.03.2005)

Na tuto verzi Fantoma opery se dá dívat ze tří úhlů - a ani jeden není moc lichotivý. První nabízí srovnání s Lerouxovým románem, což by byl totální výbuch, společného to kromě názvu a prostředí pařížské Opery jinak nemá už téměř nic. Druhý pohled nabízí srovnání s ostatními verzemi tohoto příběhu, což sice proti Schumacherovým nepovedeným vizuálním orgiím nedopadá vůbec špatně, ale ve srovnání s geniální němou verzí z roku 1925 jde o propadák. Chaneyho film by tuto operní romantiku zadupal do země. A tak zbývá jen hodnocení filmu jako samostatného celku: a ten je vcelku smířlivý. Sice tam bylo strašně moc opery, na kterou mi vůbec nevadí zajít do divadla, ale tady neskutečně zdržovala, a také komické výstupy Eddyho a Barriera, které jinak tragicky laděný příběh posouvaly kamsi k Singing in the Rain. Claude Rains je ovšem skvělý, výprava hezká a naivita místy i roztomilá... Film samotný tedy špatný vůbec není, jen je to úplně jiný žánr, než by měl být, a název hororové klasiky si pouze vypůjčil. (11.01.2014)

Show musí pokračovat. Osmnáct let po slavné němé adaptaci Fantoma opery to Universal zkusil znovu. Tentokrát již se zvukem a rovnou i v plné barevné škále. Lerouxovi předlohy se Lubin drží hodně zvolna. Nechybí tomu takové to naivní kouzlo starého Hollywoodu. Tím hlavním důvodem proč to funguje je obsazení. Ono taky, když máte v roli fantoma Rainse, kterému temné postavy s tragickým rozměrem jdou tak říkajíc k duhu, tak není zase tak moc řešit. Zdánlivě. Neznámo proč se někdo rozhodl celou postavu Claudina po jeho znetvoření odsunout někam na čtvrtou kolej veškerého dění. Rains tak nemá sebemenší šanci svůj geniálně rozehraný part dotáhnout k dokonalosti. Pro kulisy pařížské opery byly zrecyklovány ty z adaptace z roku 1925. A vypadají stále monumentálně. Docela zajímavý je segment z Claudinova podkrovního apartmánu, pro jehož účely byly pravděpodobně také využity kulisy z jiného filmu, protože jsou v tom nejlepším odkazu německého expresionismu. Akorát se zbytkem filmu tak zcela neladí. Ovšem i tak je na ně radost pohledět. Což ostatně platí o celém filmu. (24.03.2008)

Paradoxom je, že nástupom fantoma na scénu film stratil atmosféru a pôsobivosť úvodných scén. A začalo to excelentne, oživujúci farebný vizuál, kostýmy, temnota parížskych ulíc, decentný humor... Časom však horor zostal len v predlohe, jedna z vecí, ktoré ma dosť iritovali boli aj dlhé operné scény. (28.02.2018)

Horrorová romance, kterou mám velmi rád. Pravda, na vzbuzování strachu tenhle film dobrý není, ale přesto má příběh zohaveného fantoma Pařížské opery svoje stálé kouzlo, v tomto snímku navíc podpořené jak vynikající stylizací prostředí i hereckých výkonů. Je to takový roztomile naivní hollywoodský synek, který svou naivitou nepopuzuje. (29.01.2004)