Johančino tajemství

Poslední dobou se u nás točí neskutečně moc sr.... Naštěstí toto byla dle mého názoru výjimka. Podotýkám, že jsem měl možnost film vidět v originálním znění a nenechal si ho zkazit v podobě paskvilu od ČT. Snad jen postava sudičky působila poněkud rozpačitě. Příjemným překvapením byla rozhodně zpěvačka Kristína v roli princezny a body k dobru si připisuje i její titulní píseň: Na bieleho koňa. (26.12.2015)

O letošních vánocích platí, co se pohádek týče, že do třetice všeho zlého. Nesympatičtí herci, jejichž výkony aspirují na Zlatou malinu, za nejhorší filmový počin roku, se sice snažili co mohli, ale bezvýsledně. Nemám představu, jak by to vypadalo, kdyby sudička svými zásahy nepomáhala řešit situace a neposunovala děj této směsice pohádek dopředu. Kostýmy byly pěkné a v levné výpravě vynikaly, i když se zámecký ples od vesnické tancovačky příliš nelišil. Amatérské pojetí závodů a souboje o ruku princezny bylo pro slaboduché. Jediné co stálo za zmínku byli koně. Pokud si vzpomenu na krásné pohádky, které byly natočeny v padesátých letech, je mi stydno, kam to filmová produkce za šedesát let dotáhla. (28.12.2015)

Bele, bele, ať se to všechno rychle mele... Tak. Jediná zapamatováníhodná věta z celé pohádky. Mám dojem, že i Emília Vášáryová si přála, aby se to hodně rychle mlelo, aby v tom už nemusela být. Výborná pohádka. V první půlce se sice nic nedělo, zato ve druhé půlce... Tam se taky nic nedělo. Všechno to bylo celé nějak špatně začarované. Tea prostě nestihla popřát štěstí nejen Johance, ale, bohužel, ani této pohádce. (29.12.2015)

Sice souhlasím s tím, že láska je ten největší dar, naservírováno v téhle nehorázné slátanině se touhle myšlenkou cítím být spíš obtěžována než cokoliv jiného. Johančino tajemství mělo zůstat tajemstvím a divák by tak byl ušetřen pohledu na otravného tupého a poloslepého prince a jeho umrněného nevzhledného společníka. Tihle dva hošani i zadarmo drahý, proč by je kdo chtěl k něčemu jinému, než aby zajel stroje ve své fungl nové kafilérce, mi uniká. Johanka je nedomrlá, nijaká a kdyby jejím tajemstvím bylo to, že vlastně neexistuje, vyšlo by to skoro nastejno. Celou tu taškařici završují poletující víly sudičky (tady nastává zmatení, protože v pohádce se mluví o věštbě, což chápu jako proroctví, tedy jen vizi toho, co už je dané, kdežto sudba osud předurčuje, takže rozdíl něco jako mezi čtením a psaním textu) a to pomocí hystericky třepotavých pohybů, které bych přirovnala k tomu, když se snaží vzlétnout slepice dlouhodobě vykrmovaná za účelem její účasti u nedělního grilování. (30.12.2015)

Jen úcta k českým vánočním pohádkám mi brání v tom dát odpad. Nějaká holka v homo-zoofilním počinu, kde Magda Vašáryová neustále opakuje "lulan, lulan" (romsky pele). Do historie novodobých českých pohádek se tato sračka zapíše jako ta, která položila základ politiky korektních pohádek. Což znamená, a to si fakt nedělám srandu (počítám tak do dvou tří let), že v pohádkách bude úplně normální sňatek prince s princem nebo princezny s princeznou. Nebo já nevím - prince s nějakým chasníkem anebo princezny s nějakou děvečkou. Anebo chasníka s chasníkem a děvečky s děvečkou. Ale nic, dávám odpad. (02.05.2016)