Sloní muž

Popravdě nevím co napsat o tomhle srdceryvném příběhu o Johnu Merrickovi, který v sobě měl více lidskosti než vetšina lidí, ale kvůli svému vzhledu si vysloužil oslovení Sloní muž. Nejsmutnější na celém příběhu je asi fakt, že je založen na skutečné události!! Ani já jsem se neubránil slzám a to mě jen tak něco nerozpláče. David Lynch dokázal všem, že umí točit i jiné filmy než ty, na které jsme u něj zvyklí. Sloní muž je v mých očích jasně to nejlepší co kdy natočil. Částečně na to má vliv i fakt, že jako jednomu z jeho snímku, jsem mu plně porozuměl. John Hurt podává určitě kvalitní výkon, ale jeho role k tomu přímo předurčuje. Ještě lepší je Anthony Hopkins alias dc. Treves, který se Johna jako první ujal, vážil si ho a byl s ním až do konce jeho krátkého života. Docela se divím, že nebyl nominován na Oscara. Pokud se ještě tento snímek nestal legendou a kultem, tak rozhodně k tomu má nakročíno. Vše co jsem zde napsal, ale slova ani z části nevyjádřily, tohle musí vidět každý, ať už se o filmy zajímá intenzivně nebo jen okrajově...... (09.05.2008)

David Lynch mě bude překvapovat asi svým každým filmem...Nikdy bych neřekl, že právě on mě dojme až k slzám...Neuvěřitelně hluboký a lidský film, který mohl lehce sklouznout k frašce, mě jednoduše dostal. Výkony Johna Hurta a Anthonyho Hopkinse jsou dechberoucí...Při mnoha scénách se mi chtělo křičet nad nespravedlností světa a slzy se mi draly do očí...A konečně při závěrečné scéně podbarvené úžasným Adagio For Strings emoce vypluly nezadržitelně na povrch. (15.02.2004)

Nemám Davida Lynche příliš rád, ale na jeho dosud nejlepší film jsem se podívat chtěl, protože už samotný námět stojí za to, a hlavně to stále točí člověk, který točí sice kvalitně, ale zvláštní příběhy nepříběhy tak zvláštní formou, že to nemůžu ani vydržet dokoukat. Jenže příběh sloního muže je trošičku někde jinde, založený na pravdě a hlavně tak mocným dílem té doby, že nevidět by tenhle film byl hřích. Na rovinu řikám, že tohle je opravdu kvalitní film, samotné hodnocení mi dá jasně za pravdu, a určitě si budu stát za tím, že to je nejlepší Lynchův film, který se kdy objevil, dále už to byly samé geniálně nepochopitelné patvary, na které logika příliš nesázela ani korunu, jenže u sloního muže je přesně daný příběh, každou scénou vím, co se kde děje, jak se to děje a hlavně zírám na to všecko, co se režisérovi podařilo dát dohromady. Je vidět, že s příběhem si dal neskutečně záležet. U mě je to sice za "pouhé" čtyři hvězdičky, protože plný počet v tom prostě necítím, ale na druhou stranu ten film obsahuje snad nejhezčí, div ne nejhezčí filmový konec, který jsem kdy v životě vůbec viděl, takový přirozený, nádherná, no a ta hudba...Nebudu se o tom dále bavit, nechte se překvapit. Celý film je tak přirozený, a prostý, až to na Lynche vlastně vůbec není obvyklé. Tady tedy dokazuje to, že je kvalitní režisér, jen mě zaráží, proč točí to co v současnosti točí. Možná by měl natočit zase nějaký takovýhle hit, aby si současný divák uvědomil, že přirozenost je na filmu to nejlepší co může být, a David Lynch to natočil s takovou grácií vlastní, že zde vlastně koukáte na příběh, u kterého Vás mrazí nebo Vás nutí přemýšlet, ale hlavně na něj jen tak nezapomenete, dny, týdny, měsíce, roky...takovéto náměty jsou skutečně vděčné téma, a ještě k tomu, když se toho zhostí zkušený režisér. (12.06.2009)

Hodně silný a dojemný film z dílny Davida Lynche a také jeden z jeho nejlépe pochopitelných. Černobíle natočená syrová podívaná o zdeformovaném muži, který na přelomu 19. a 20. století skutečně žil. Film, který studuje lidskou duši, její povahu, ale i charakter a osobnost člověka znetvořeného, ale uvnitř krásného. Vynikající Anthony Hopkins a znamenitý John Hurt pod dokonalou maskou sloního muže. Jeden z těch poctivých filmových zážitků. (18.11.2009)

Záľuba v pozorovaní odchýliek, túžba byť šokovaný odlišnosťou a pritom si sebaúľavne potvrdiť normálnu podobu je ľuďom vlastná. Rôzne formy predvádzania deformanta predstavujú pre mňa os príbehu. Najprv Mericka ukazuje sadistický alkoholik v cirkusovom stane divákom atrakcií, potom ho doktor preplnenej sále kolegou "decentne" popíše skrytého za plentou. Ďalej sa úlohy uvádzača zhostí kotolník z nemocnice, ktorý ho krčmovým partiakom a rajdám ukazuje za peniaze v noci, keď je do jeho nemocničnej izby voľný prístup, nasleduje opäť púťové ukazovanie raritnej obludy za prachy a vyvrcholí to divadelným potleskom alias "mrazivo cynickým divadlom citovo zvrátených ľudí", ako to výstižne napísal užívateľ MIMIC. V postojoch ostatných ľudí som veľa ľudskosti nevidel, najviac v Merickovi samotnom, ktorý sa dokázal ako tak socializovať potom, čo sa mu dostalo slušnejšieho zaobchádzania (ale to tiež len preto, že predstavoval nie štandardnú ohavnú ľudskú anomáliu, po ktorej by ani pes neštekol, ale mimoriadne neštandardnú a teda z lekárskeho hľadiska zaznamenaniahodnú). Tunajších komentátorských humanistov, rešpektujúcich odlišnosť by som sa rád opýtal na ich vzťah k bezdomovcom, s často deformovaným telom. Zaplavila ich pri pohľade na smradľavú ruinu s obtekajúcimi vredmi v električke, či autobuse tiež taká vlna ľudskosti k inakosti ? Prípadne: nevyskytol sa náhodou v ich živote niekto, napr. spolužiak, ktorý sa stal z dôvodu charakterovej alebo telesnej vady triednym exotom, ktorému sa každý posmieval? Zastávali sa ho vždy, lebo bol odlišný? Neposmievali sa mu? Ak na všetky tieto otázky zodpoviete v duchu tolerancie a ľudskosti v komentároch, iba vtedy som ochotný uznať, že to, čo je tu zhusta popísané, nie sú len jalové, neúprimné a ničnehovoriace falošné kydy. (03.07.2012)