Nenávist, kterou jsi probudil

Žijeme v komplikovaném světě, slyší dospívající dívka, toho času pilná studentka, členka basketbalového týmu, budoucí vysokoškolačka. Jenže sama žije tak trochu dvojí život. Šestnáctiletá Starr totiž vyrostla v černé čtvrti plné cracku a násilí, navštěvuje ovšem bělošskou školu, kde má bílé kamarádky a bílého přítele. Jeden večer po černošské party zemře po několika výstřelech bílého policisty její kamarád z dětství. Samozřejmě černý. A s hřebenem v ruce. Z otřelých situací mi chyběl snad už jen velmi chápavý učitel, ale jinak si ze seznamu postupně odškrtneme všechna myslitelná klišé. Přesto to víceméně funguje. A určitě bych nemluvil o limonádové verzi antirasistických filmů. I když někdo se na něj zlověstně mračit určitě bude. Nemůže se ovšem po herecké stránce mračit na talentovanou Amandlu Stenberg nebo jejího otce Russella Hornsbyho. Dívka se ocitá pod tlakem hned z několika stran, tvůrci nás několikrát přesvědčí, že nic není černobílé (strejdova promluva před zasednutím velké poroty), každopádně se většinu času přiklání na stranu menšiny. Scénář se s těžkým tématem vyrovnává poměrně se ctí, i když nikdy nejdeme úplně na dřeň. Charaktery zúčastněných jsou jednorozměrné, tu a tam probleskne nějaká vážnější a emocionálně vypjatější scéna. A zabírá. Konec je samozřejmě už přes čáru, i když sejdeme z cesty víckrát (třeba takové kázání otce na trávníku po příjezdu z bistra po incidentu s policií). Tři až čtyři hvězdy. Cynici holt krapet přivřou oči. (17.03.2019)

Mladý černý drogový dealer neuposlechne výzvu policisty a je zastřelen. Pak ve filmu 2 hodiny klábosí zástupci černé komunity o tom, jaké to bylo nespravedlivé. Sem tam udělají nějakou demonstraci, rozbijou pár aut a zase melou o tom, jak jsou k nim bílí nespravedliví. Nudou obtěžující film vyprávěný malou holkou a na téma, které mě ani za mák nezajímá. (17.02.2019)

Rozkoly mezi bělošskou a černošskou komunitou hlavně z USA bohužel asi nikdy nevymizí, bude tedy v průběhu let viset ve vzduchu potřeba se tomu čas od času věnovat i ve světě filmu. The Hate You Give je naštěstí příkladem dobře uchopeného jinak desetkrát omílaného tématu, kde musí remcat hlavně spousta českých konzervativců. Mně rozhodně boje za rovnoprávnost všech cizí nejsou a s výkonem fakt snaživé Amandly Stenberg je tenhle kousek povedenou sondou do častých zbytečných rozepří dvou nejčetnějších amerických etnik. [viděno na Disney+ 12.3.2023] (12.03.2023)

Nevím, jak je černému v Americe, nevím jak je cikánovi v Evropě, vím jen, že stále je tu rasizmus ať z té či oné strany. Jedna strana se vymlouvá na druhou a hrajeme si na soužití, které nám stále nejde. Jediná cesta vede ke vzájemnému pokřížení ras, až vznikne buď rasa žíhaná, pak si budou lidi počítat, kdo má více skvrn bílých nebo černých, nebo rasa takových středně snědých lidí a to bude nejpravedlivější. Pak bude konec rasizmu, co se týká barvy pleti. (10.02.2019)

Dávám bůra. Protože problematika černochů v USA jde mimo mne. Myslim i mimo celou Evropu. Tady ten film málokdo z nás pochopí. Už jenom v první části filmu školení rodičů o tom, kde mít ruce, když vás bude kontrolovat policie. A kontrast tomu všemu je ten náš "čecháček" pablb Majkjepán. (pozor, vím jak se to píše) (15.03.2019)