Příběh Alvina Straighta

Scénář: John Roach, Mary Sweeney .. I just hope I'm not too late... a brother's a brother. Co vedlo Davida Lynche natočit tento film a proč nemá tuto touhu častěji!? Je to totiž lepší než jeho temné a bizardní výplody vlastní mysli a měl by po cizím scénáři sahat častěji. Režírovat umí zkrátka dobře. Zde má vše své místo, svou hlavu a patu, prostě všech pět pohromadě, což mi u jiných snímků tohoto pána chybí… Prvních pár minut si ještě hraje na obvyklou hru s tajemnem, ale pak se vyloží karty a rozjede přímočarou a idylickou road movie starého muže za nápravou tíživé životní chyby. Pravda, Straight a zejména jeho dcera jsou sice podivíni, ale pořád v životných mezích. Richard Farnsworth je v této roli bezelstně excelentní a díky němu je postava putovatele Straighta tak přístupná. Vizuál je příjemný a když hraje Angelo Badalamenti, který místy vytvořil opravdu geniální podkres, je to prostě a jednoduše kouzelné. (08.08.2007)

Co jsem zatím viděl, tak ta "nejnormálnější" Lynchovka, bez všech zamotaností a podivností. Možna i proto, jak abnormální je ta cesta sama o sobě. Přesto (naštěstí) to má jasný jeho rukopis. Milý, lidský, vtipný, dojímavý film o stáří, rodině a tom, jak někdy právě ty nejnesmyslnější věci dají nejvíc perfekt smysl. Vůbec bych se nedivil občasnému repeté. (12.09.2017)

Spolu se Sloním mužem patrně nejnormálnější Lynchův film, který ocení i přízemníci jako já, kteří jsou z režisérových surrealistických opusů většinou nepříjemně zmateni. I tady je bizarna dostatek, ale povětšinou jen humorem a nadsázkou koření jinak v podstatě vážný příběh o stáří, o hledání smíření s vlastní minulostí, se sebou i s druhými. Tahle kouzelně divná road-movie – asi nejdivnější, jakou jsem kdy viděl – je duchovním protipólem Bezstarostné jízdy. Namísto nezodpovědných hippie floutků, co jedou na motorkách do New Orleans prodávat drogy a ždímat ze života požitky, tu máme konzervativního dědu z Iowy, který na zahradním traktůrku putuje přes stovky kilometrů amerického zapadákova pro odpuštění. A je to originální a hluboké a vtipné. Velkým plus je i Badalamentiho hudba. (15.10.2010)

Ty skotské střiky a elektrošoky soudci Lynchovi evidentně prospěly a jako muž dobré mysli dokázal natočit dokonce i normální koukatelné drama, ve kterém nehraje vůbec žádný Nicolas Cage v saku z hadí kůže, tančící trpaslík nebo psychopat s kyslíkovou maskou na ksichtě. Jen plesnivý dědek, který jede šest neděl na sekačce navštívit ještě plesnivějšího dědka. Nesmírně hezký a inspirativní příběh. Také jsem chtěl jednou přičichnout k dobrodružství a usedl za volant zahradního traktůrku. A ono když si to pak ženete pět kilometrů v hodině po okresce a sympatický cigoš ze stodváci se vás z okénka vozu zvědavě táže Co tady zacláníš, ty kretenskej čuráku?, a vy mu rozverným hlasem odpovíte Vyhul mi, ty zasraná briketo!, hned si připadáte jako v nějakém milém, lidsky hřejivém filmu. (12.05.2012)

„Nejhorší na stáří je, že si vzpomínáš na své mládí.“ David Lynch je můj nejoblíbenější režisér a na jeho tvorbu nedám dopusit. Přesto jsem zřejmě podlehl hlasům a názorům ostatních o obyčejnosti snímku a Příběhu Alvina Straighta se tak nějak dlouho vyhýbal. Nakonec jsem si ho pustil hlavně proto, abych si z Lynchova seznamu odškrtl další položku. JÁ VŮL!!!!!!! Davide promiň a odpusť, že jsem si opovážil o tobě pochybovat. Pokorně se omlouvám a kaju ze svých hříchů. Lynch svými filmy často šokuje a mnoho lidí je považuje za nenormální (stejně jako Lynche samotného). Nejinak je tomu i u tohoto filmu – Lynch opět šokuje tím, že natočil úplně normální civilní a vpodstatě komorní film, na první pohled oproštěný od jeho klasických propriet (záhad, úchylností, bizarností, mystéria). I když i zde si to neodpustil a vložil do filmu scénu s jeho jasným rukopisem. Mám na mysli řidičku a srnce, vynikající scéna. Příběh Alvina Straighta je nejlepší a nejpoetičtější road movie, co jsem kdy viděl. Naprosto vynikající výkon Sissy Spacek (což je herečka, která mě nikdy moc nebrala), o Richardu Farnsworthovi netřeba mluvit, to je prostě herecký koncert. Samozřejmě nechybí hudba Angela Badalamentiho, zcela sednoucí a podporující vyznění a ducha Lynchovy tvorby. Lynch a Badalamenti jsou neskutečně spřízněni a Badalamentiho hudba v Lynchových filmech není jen hudební doprovod, je součástí celku, na jehož utváření se spolupodílí. Nejinak je tomu i zde, skvěle se hodí k záběrům a ději. Nikdy bych si nepomyslel, že takřka dvě hodiny sledovat starého dědka jak kamsi jede na sekačce, může být tak duchaplné, dojemné, emotivní a zajímavé. Alvin Straight, ač je dost umíněný a tvrdohlavý, vlévá život a energii do žil, ukazuje, že stáří, se všemi svými zdravotními problémy, nemusí být zase tak špatné. Devět let jsem neviděl svého bratra, nerozešli jsme se zrovna v dobrém. I díky tomuhle filmu jsem pochopil, že je čas to změnit. Dělí nás přes 500 km, nepučil by jste mi někdo sekačku? Davide, díky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (08.05.2009)